V těchto dnech si připomínáme už 75. výročí Květnového povstání českého lidu z roku 1945, v rámci kterého prokázali naši občané vzdor proti nacistickému Německu a velkou vlasteneckou sílu bojovat za vlastní svobodu, za vlastní sebeurčení, za vlastní historii a za své místo na Zemi. Tím určili odkaz pro budoucí generace, abychom na jejich vlastenectví nikdy nezapomněli.

Hnutí SPD je hnutí vlastenecké a lidové, k čemuž se otevřeně a hrdě hlásí. Vlastenectví pro nás znamená lásku ke své zemi a k vlastnímu národu aniž bychom byli nenávistní k jiným, ke kterým chováme úctu. Svou činností chráníme naše rodiny, majetek, a především zájmy naší země, ve které žijeme. To pravé vlastenectví ke své zemi prokázali naši dědové a otcové, kteří se při květnovém povstání v roce 1945 postavili německým nacistům, a to i s vědomím, že za to obětují svůj život. Všichni tito vlastenci si zaslouží naší vzpomínku a respekt.

Květnové povstání českého lidu, které proběhlo začátkem května 1945, bylo ozbrojené povstání proti německým okupantům během druhé světové války na území naší republiky. Účastnilo se ho v Čechách a na Moravě aktivně přibližně 130 tisíc osob a dále asi 14 tisíc partyzánů, kteří byli převážně ruské, ukrajinské a běloruské národnosti. Na osvobození Československa v roce 1945 se také podílelo přes dva miliony vojáků spojeneckých armád. Už koncem dubna 1945 sovětská vojska ve dvou operacích (Ostravské a Bratislavsko-brněnské) osvobodila část Moravy, což s pozdější zprávou o Hitlerově smrti zavdalo důvod našim občanům pro otevřený odpor.

Povstání začalo 1. května v Přerově, když se rozšířila mylná zpráva o kapitulaci Německa. Byla odzbrojována německá a maďarská vojska, moci se ujal Národní výbor. Povstání se téhož dne rozšířilo na Olomouc a okolní obce, avšak zde zasáhly jednotky SS. Povstalcům se však podařilo zastavit transport či likvidaci průmyslového zařízení a zásob, které chtěli Němci odvézt z Ostravska, Vsetínska a Zlínska. 2. května povstal Nymburk, Poděbrady, Chlumec nad Cidlinou a Úpice, dalšího dne Semily, Železný Brod, Turnov, Jilemnice, Stará a Nová Paka, Příbram, Beroun, Vizovice. 4. května pak Vsetín a Kladno, 5. května Praha, Louny, Jindřichův Hradec, Rokycany, Klatovy, Domažlice aj. Povstání, které vypuklo ve 37 městech a 240 obcích, dostalo na některých místech tvrdý protiúder – německá vojska začala obsazovat důležité komunikace, ulice, křižovatky, nádraží a pošty. Byl vyhlašován výjimečný stav, okupanti zajímali a vraždili rukojmí, aby zastrašili české obyvatelstvo. Jejich cílem bylo nepřipustit, aby bylo vytvořeno souvislé povstalecké území. Přesto se povstalcům podařilo na sebe vázat značnou sílu německých vojsk, které nemohlo být použito na potlačení povstání v Praze. Venkov dodával Praze nejen potraviny, ale i zdravotnický materiál a lehké zbraně. Byly zbudovávány zátarasy, vyhazovány mosty, aby byla wehrmachtu a jednotkám Waffen SS co nejvíce ztížena doprava. Odpor obyvatelstva pokračoval i na venkově, kde se neustále rozšiřoval. Na řadě míst došlo k otevřenému boji, jinde pouze k sabotážním akcím. Němci se stále ve větší míře uchylovali k vraždám a masakrům českých obyvatel, které brali jako rukojmí nebo které popravovali pro výstrahu, a to nejen v Praze, ale prakticky na celém okupovaném území Čech a Moravy.