Toto tvrzení, jak uplatňuje soudní pravomoc Evropský soud pro lidská práva (ESLP), zveřejnil ve svém článku Soeren Kern pro Gatestone Institute na příkladu Elisabeth Sabaditsch-Wolff, která byla v roce 2011 v Rakousku odsouzena za výroky o Mohamedovi a ESLP toto rozhodnutí následně potvrdil.

Výše zmiňovaný Soeren Kern ve svém článku: „European Human Rights Court Backs Sharia Blasphemy Law“ upozorňuje na to, jak Evropská unie prostřednictvím svých institucí skrytě podporuje zakořenění islámského náboženství v zemích EU. Konkrétně poukazuje na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Ten sídlí ve Štrasburku a jeho rozhodnutí jsou právně závazná pro všechny členské země EU. Svým bezprecedentním rozhodnutím v kauze Elisabeth Sabaditsch-Wolff legitimizoval v Evropě islámské právo o rouhání a to dle svého zdůvodnění v zájmu „zachování náboženského smíru“. V krátkosti seznámím s podstatou kauzy Elisabeth Sabaditsch-Wolff.

Rakušanka Elisabeth Sabaditsch-Wolff na sklonku roku pořádala seminář o islámu pro Institut svobodného vzdělávání, který je politicky napojen na (FPÖ) Svobodnou stranu Rakouska. Tuto přednášku skrytě nahrál novinář z levicového týdeníku News a následně právníci z tohoto týdeníku předali záznam vídeňskému státnímu zastupitelství. Upozorňovali na to, že paní Elisabeth Sabaditsch-Wolff v rámci diskuze položila otázku, zda nemohl být Mohamed pedofil, když si vzal za manželku Ajšu, které ještě nebylo sedm let. Obvinění bylo podáno v září 2010 a soudní proces byl dovršen v únoru 2011 (pouze jeden soudce bez poroty) výrokem odsouzení Elisabeth Sabaditsch-Wolff podle § 188 rakouského trestního zákoníku za "pomlouvání náboženské víry právně uznaného náboženství". Uložený trest – zaplatit pokutu ve výši 480 eur nebo alternativní trest 60 dnů vězení. Navíc byla povinna uhradit náklady soudního řízení. Paní Elisabeth Sabaditsch-Wolff následně neuspěla u Odvolacího soudu ve Vídni a též jí byla zamítnuta žádost podaná koncem roku 2013 Nejvyššímu soudu o nový proces.

Poslední distancí, na kterou se Elisabeth Sabaditsch-Wolff obrátila s odvoláním na článek 10 Úmluvy, byl ESLP. Ten následně rozhodl, že státy mohou omezit práva svobodného projevu zakotvená v článku 10 Úmluvy, pokud by taková řeč "mohla vyvolat náboženskou nesnášenlivost" a "mohla by narušit náboženský smír v zemi". Závěr: „Soudní dvůr dospěl k závěru, že v tomto případě rakouské soudy pečlivě vyvážily právo žadatele na svobodu projevu s právy druhých na ochranu svých náboženských pocitů a na zachování náboženského smíru v rakouské společnosti.“ Soudní dvůr dále rozhodl: „Že ani v živé diskusi není slučitelné s článkem 10 Úmluvy, balit inkriminované výroky do pláštíku jinak přijatelného vyjádření názoru a prohlašuje, že prokázaná platnost těchto výroků překračuje přípustné hranice svobody projevu. Za těchto okolností a s ohledem na skutečnost, že paní S. učinila několik inkriminujících výroků, soudní dvůr usoudil, že rakouské soudy v tomto případě rozhodly správně.“