Jak jinak si vysvětlit, že se vláda s části opozice dohodla na zrušení generálního ředitelství státní služby a požaduje, aby na ministerstvech byli političtí náměstci? A proč místo původně navrhovaného generálního ředitele státní služby má státní úřadníky řídit náměstek ministra vnitra, kterého vybere vláda?
Odpověď na tyto dvě otázky je snadná. Pokud by totiž Evropská unie netlačila na naše politiky s tím, že pokud u nás nebude schválen služební zákon, nedostaneme od EU na dotacích ani halíř, žádný služební zákon by se vůbec neschvaloval, jelikož všechny výše jmenované politické strany služební zákon pro své oligarchické vládnutí přeci nepotřebují. U ANO či spíše NE mě to docela překvapuje, jelikož toto hnutí slibovalo před volbami, jak zatočí s korupcí, ale tímto, jak oni říkají „ústupkem“ zřejmě asi s rozkrádáním nic dělat nechtějí. Služební zákon se prostě dělá jen na oko a politikům u něj jde pouze o bruselské peníze. Lidové rčení o tom, jak se vlk nažere, ale koza zůstane celá, je v tomto případě opravdu na místě.
Ze všech článků, co jsem si ke služebnímu zákonu přečetl, mě nejvíce zaujal ten, co napsala paní Dvořáková. Profesorka Dvořáková totiž tuto dohodu koalice s částí opozice nazvala „Opoziční smlouvou číslo 2“. Paní Dvořáková připomíná, že „první“ opoziční smlouva uzavřená mezi Václavem Klausem a Milošem Zemanem v roce 1988 nejenom že nezahájila slibovanou protikorupční akci „Čisté ruce“, ale rozšířila rovněž možnosti korupce, když si signatáři smlouvy rozdělili posty ve správních a dozorčích radách nejrůznějších institucí. „Vytvořil se tak větší prostor pro stranické trafiky a zároveň s tím vzrostl vliv politiků, nikoli politický, ale kořistnický“, říká politoložka o důsledcích opoziční smlouvy. To samé si myslím o předběžné dohodě ke služebnímu zákonu a připomíná, že je dost pravděpodobné, že se korupční prostor ve velké politice ještě zvýší.
