V následném období ne dlouho po válce se v některých státech prosadil totalitní komunistický režim. Komunisty ovládané státy vždy propadly politické despocii (což je krajní forma nebo způsob absolutní vlády, která poddaným nepřiznává žádná práva a zachází s nimi jako se svým majetkem), ekonomické stagnaci a kulturnímu zaostávání. Pro prosazení své moci používají komunistické strany teroristické metody a podle nejvyšších odhadů se celosvětový počet jejich obětí může blížit až ke sto milionům mrtvých.
Vzhledem k tomu, že lidé postupně přišli na to, že ideologie komunismu není to pravé, přešly bývalé komunistické státy na v Evropě již několik let zabudovanou oligarchii, což je vláda elit na bázi kapitalismu, který vytváří zisk na základě trhu, tedy mezi nabídkou, a poptávkou. Této oligarchii se také říká nepřímá demokracie a i ta má samozřejmě své stinné stránky, kterými jsou zejména obrovská korupce, velké zadlužování a byrokracie.
Tyto pro nás nejdůležitější historické události, ve kterých se dostaly skoro ve všech státech do popředí ideologie nacionalismu a socialismu a které byly zapříčiněny nechutí oligarchů odevzdat více moci do rukou lidu a budovat přímou demokracii, musí být do budoucna pro celé lidstvo obrovským ponaučením. Pokud jsou totiž politici a voliči lapeni v ideologické síti nacionalismu a socialismu, kde se většinou dělí politické a stranické spektrum na levici a pravici, kde pravice je nacionalistická a levice je zaměřena spíše sociálně, nepřekvapuje takový vývoj, že mnoho voličů očekává, že stát vytvoří království nebeské na zemi. Vlády se také často pokoušely tuto vizi uskutečnit v naději, že jim to pomůže v zisku hlasů a hlasy si tím vlastně kupují. Byl vybudován sociální stát, armáda úředníků se zvětšila, podobně jako množství rozmanitých úloh a zákonů. Celá státní správa se dokonce i v malých státech stala nepřehlednou. Financovat náklady celého správního aparátu v průmyslových státech bylo možné jen díky stálému růstu daní a poplatků v uplynulých desetiletích. Neúspěšná snaha o snížení daní měla obvykle pouze krátkodobý efekt a byla spojena s novým zadlužením, načež musely být daně a poplatky dříve nebo později opět navýšeny. Nacionalismus se socialismem rozdělily lidstvo na národy a třídy, které proti sobě bojují. Z ideologií nacionalismu a socialismu vzniklé státy s ohromnou byrokracií a oligarchií se cítí ohroženy rychle postupující globalizací. Pokud se ve věku globalizace nepodaří nasměrovat stát dopředu, k budoucnosti, zrezaví a skončí na smetišti dějin. Tou budoucností se zdá být kombinace přímé a nepřímé demokracie, která již několik desetiletí zdárně funguje ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku.
„Bylo by velkým úspěchem, kdyby ve třetím tisíciletí bylo lidstvo schopno proměnit všechny státy v podniky služeb, které by pracovaly pro lidi na principu přímé a nepřímé demokracie a práva na sebeurčení na lokální úrovni.“ – Hans-Adam II. vládnoucí kníže z Liechtensteinu