Je až s podivem o čem všem se pan Hulík rozpovídal. Zmínil třeba případ bývalé první náměstkyně Hany Marvanové a Krajského soudu v Ústí nad Labem, kdy vedení soudů ovládli lidé, kteří si hrají na vlastním písečku. Dále uvádí, že došlo k propojení, jednak z důvodu příslušnosti k jedné generaci a jednak studia na plzeňské právnické fakultě, nějakého jednotícího momentu, který dal tyto lidi dohromady. Generace, která prý dostudovala po převratu, zejména v posledních deseti, patnácti letech, se snaží ovládat justici. Jsou to prý lidé, kteří dávají přednost svým zájmům, nad společenskými, kteří klidně budou soudit v rozporu se svým právním vědomím. V justici také prý působí celé rodiny soudců, které se v justici regenerují. Tohle propojení i s některými advokáty, exekutory, správci konkurzní podstaty – to je taková chobotnice. A sama o sobě prý existuje i mafie exekutorů. Podle pana Hulíka je opravdu úděsné, že to jsou lidé, kteří studují práva jen proto, aby se dostali k velkému majetku a úplně ztratili cit pro spravedlnost.

Samozřejmě, že se také zmínil o politických podnikatelích, jako jsou Janouškové a Rittigové. Neví, proč by se měl vymýšlet nějaký zákon o postihu lidí, kteří mají velký majetek, jenž neodpovídá jejich příjmu. Pan Hulík tvrdí, že je to záležitost finančního úřadu. Vy máte takový a takový majetek, doložte, jak jste ten majetek získal. Takhle to prý funguje všude na Západě. Jak prý funguje politický podnikatel, jsme poznali na odposlechnutých rozhovorech pražského exprimátora Béma s Janouškem. Politik dává prostředníkovi tipy a podnikatelé platí úplatky z veřejných prostředků, protože stavba nestojí sto milionů, ale sto padesát a těch padesát milionů jde někomu do kapsy.

To je prý systém té chobotnice, která se vytvořila a justice s tím nic nedělá a svým způsobem ani dělat nemůže, protože její výkonnější složky jsou do tohoto systému zapojeny. To je prý obrovská mafie, která si svým způsobem zprivatizovala spravedlnost v této zemi.          

V rozhovoru se také zmínil o kauze Klausovy amnestie, která prý byla jasně zaplacená. Ví to prý dost lidí a myslí si to kromě něj i řada soudců a státních zástupců. Je to prý nemravnost non plus ultra, protože lidé, kteří přišli o milionové majetky, byli zbaveni možnosti dosáhnout nápravy a majetek zůstane těm, kteří ho ukradli. To nemá ve světě obdoby a je to šíleně demoralizující pro justici. Klaus argumentoval tím, že se řídil rozsudkem Evropského soudu ve věci bratrů Hartmanů, který pro posouzení spravedlivého procesu vytvořil časovou hranici šesti let. Jenže to byl civilní spor. Evropský soud pro lidská práva nikdy nerozhodl v trestní věci, kde by stanovil hranici délky procesu, kterou by považoval za porušení základních lidských práv. Přitom řada těch obrovských trestních kauz ani nemohla za kratší dobu skončit, mimo jiné i proto, že sami obvinění mají tendenci věci záměrně protahovat. Takže oficiální důvod amnestie byl podle názoru pana Hulíka naprosto směšný.

V závěru rozhovoru ještě pan Hulík sdělil, že za největší chybu v politice za posledních pětadvacet let považuje opoziční smlouvu mezi Václavem Klausem a Milošem Zemanem. Ta prý nastavila laťku pro míru nespravedlnosti v této zemi.