Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan vyhrožoval otevřením hranic mezi Tureckem a zeměmi EU v minulosti již opakovaně, i když proti tomuto kroku měla EU s Tureckem uzavřenou dohodu, v rámci které posílala Turecku miliardy eur. Minulý týden tyto výhružky Erdogan naplnil a Turci přestali střežit svoji hranici se zeměmi EU, prý jako důsledek zabití tří desítek tureckých vojáků v provincii Idlib při náletech syrské armády.

Hnutí SPD dlouhodobě zastává názor, že jediným řešením proti imigrantům je pro naši republiku ostraha hranic, ukončení štědrých sociálních systémů zemí EU a nulová tolerance jakékoli nelegální imigrace. Nemůžeme být závislí na rozmarech takových lidí, jako je Erdogan, který v Turecku neomezeně vládne již více než 16 let a po zrušení funkce premiéra v roce 2017 je zcela oprávněn sestavovat vládu podle libosti, vydávat dekrety, stanovovat rozpočet a určovat zahraniční politiku.

Turecko je členem NATO od roku 1952 a jeho role v tomto vojenském uskupení je chápána ze strany USA spíše strategicky, je blízko Sýrie, Ruska. Tento pohled je shodný i v rámci začlenění Turecka do Evropské unie. Jednání o vstupu Turecka do EU začaly oficiálně v roce 2005, z celkem 35 přístupových kapitol jich byla zatím otevřena necelá polovina a uzavřena pouze jediná. I přesto je pro EU Turecko strategickým partnerem, a to převážně v migrační krizi, kdy dohoda s Ankarou v zásadě zastavila příchody imigrantů z Blízkého východu. Lídři zemí EU s tehdejším tureckým premiérem Ahmetem Davutoglu uzavřeli 18. března 2016 migrační dohodu mezi Evropskou unií a Tureckem „EU-Turkey Migrant Deal“, která umožnila navracet všechny nelegální imigranty z řeckých ostrovů zpět do Turecka. Jejím cílem bylo zastavit ilegální imigraci do EU a rozbít síť pašeráckých a převaděčských gangů. Za to se EU zavázala poskytnout finanční podporu pro Turecko ve výši tří miliard eur (v roce 2016), a to i následovně (v roce 2018).

Situace na hranicích Turecka s Evropou se značně zkomplikovala událostmi z konce února tohoto roku, když turecký prezident Erdogan učinil prohlášení, že už nebude dále plnit úkoly vyplývající mu z migrační dohody mezi EU a Tureckem z roku 2016, což také učinil. Následek jeho rozhodnutí na sebe nedal dlouho čekat a tisíce imigrantů všech národností, pro které skončila jejich pouť do Evropy v Turecku, se začaly přemísťovat na hranice Turecka s Evropskou unií. Do Řecka k hranicím s Tureckem přijeli toto úterý řecký premiér Kyriakos Mitsotakis, předseda Evropské rady Charles Michel, šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová a předseda Evropského parlamentu David Sassoli, a chtěli situaci řešit, ale prezident Erdogan odmítl jednání i další navýšení financí ve výši jedné miliardy eur, které Turecku přislíbila německá kancléřka Angela Merkelová. Na serveru novinky.cz bylo zveřejněno, že podle tureckého ministra vnitra Süleymana Soyla překročilo pásmo určující tureckou hranici přes sto tisíc imigrantů a pokouší se dostat přes hranice Řecka a Bulharska dále do Evropy. Řecko i Bulharsko zatím odolávají náporu imigrantů a žádají Evropskou unii o pomoc. EU to zase řeší přidělením financí, Řecku nabídla 700 milionů eur, což ale problém nevyřeší. Řecká policie používá proti imigrantům na svých hranicích s Tureckem kouřové granáty i slzný plyn, Bulharsko posílá na hranici tisíc vojáků. Státní hranice mezi Řeckem a Tureckem je na pevnině dlouhá více jak 200 km. Na státní hranici mezi Bulharskem a Tureckem dlouhé necelých 260 km je od roku 2017 vybudován plot s ostnatým drátem a tato hranice je rozdělena do pěti zón, v rámci kterých střeží hranice ozbrojené jednotky o síle roty navýšené o specializované jednotky.