V prvním květnovém týdnu proběhla v marockém městě Marrákeši ministerská konference euro-afrického dialogu o migraci a rozvoji, který je označován jako Rabatský proces. Českou republiku zde zastupoval ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar. Výsledkem jednání byl dokument, označován jako Marrákešská politická deklarace, obsahující akční plán na léta 2018 až 2020.

Jeho součástí je i posílení Globálního kompaktu o migraci, kde se jedná o nahrazení nelegální migrace přes hranice, a to legální migrací. Smluvní strany by se v něm měly zavázat k tomu, že odbourají překážky bránící v migraci a to i ekonomickým migrantům. Tento proces by měl být pod kontrolou UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) a zajišťován nevládními neziskovými organizacemi, které se migrací zabývají.

Evropský parlament Globální kompakt pro řízenou, bezpečnou a legální migraci – tedy projekt, ve kterém se národní státy vzdají svého práva rozhodovat o tom, kdo se usídlí na jejich území, posvětil usnesením: „O pokroku v iniciativě globálních paktů OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a o uprchlících (2018/2642(RSP)“. Viz z daného usnesení:

Kapitola – „Globální pakt o bezpečné, řízené a legální migraci“

Bod č. 26 připomíná, že zpráva generálního tajemníka OSN nazvaná „Making migration work for all“ (Jak zařídit, aby byla migrace přínosná pro všechny) zdůrazňuje, že existují jasné důkazy, že navzdory reálným problémům je migrace přínosná jak pro migranty, tak pro hostitelská společenství, a to v hospodářském a sociálním smyslu, a může stimulovat hospodářský růst a inovace; rozhodně podporuje trvání pozitivně laděné argumentace ohledně migrace a vybízí, aby EU a mezinárodní informační kampaně upozorňovaly na tyto důkazy a bojovaly proti rasistickým a xenofobním tendencím v našich společnostech.

Samotné státy nebudou mít možnost samy rozhodovat o migrantech, ale Organizace spojených národů (OSN) spolu s Mezinárodní organizací pro migraci (IOM) nám budou migranty vnucovat a následně celý migrační proces vymáhat pomocí různých nástrojů (jako např. „Právní stát“ v rámci rozdělování financí z evropských fondů). Vše za podpory neziskovek.

Přijaté usnesení mluví o tom, že migrace je pozitivní jev, který je zapotřebí podporovat.

Zkušenost ale mluví, že každá mince má dvě strany. Podívejme se tedy na postoje k současné migraci. Odmítavé stanovisko zaujalo Maďarsko. Vzhledem k tomu, že zůstalo ve svých postojích osamocené, argumentačně se odvolává na některé postoje představitelů EU. Maďarský ministr zahraničních věcí a obchodu Péter Szijjártó citoval slova eurokomisaře pro migraci, vnitřní záležitosti a občanství Dimitrise Avramopulose, a to že „migraci je třeba podporovat, protože v Africe roste populace a v Evropě klesá.“ Ministr Szijjártó toto tvrzení odmítá a doplňuje, že „maďarská vláda chce demografické výzvy řešit podporou rodin a modernizací odborné výchovy i vzdělávání.“ Tento argument se jeví jako racionální, hnutí SPD ho má ve svém programu a bude ho i nadále s maximálním úsilí prosazovat.

Co je ale horší – pomalými, tichými kroky se vytváří drobné změny a kosmetické úpravy, které se s odstupem času od původní verze zásadně liší. Původní koncepce zastavení migrantů z Afriky do Evropy prostřednictvím efektivního využívání finanční podpory EU se změnila tak, že dnes EU vidí v migraci motor hospodářského růstu a základ globální prosperity EU, což je třeba zásadně odmítnout.

To, co potřebuje Afrika, je ekonomický růst. K tomu jsou zapotřebí ekonomicky aktivní lidé, především lidé mladí. Jenomže mladí představují nejpočetnější skupinu migrantů. Tím, že odchází, zeslabují ekonomický potenciál své země. Je na místě otázka, zda se nejedná o spekulaci ze strany migrantů – doma se od nich očekává práce, v Evropě jsou zabezpečeni sociálními dávkami (i bez práce).