Dobré poledne. Pečlivě sleduji rozpravu a teď svým vystoupením nijak nepřekvapím, protože jsem zde známa jako podporovatelka registru smluv. A ráda bych tady na úvod možná ještě zopakovala, proč registr smluv je tak důležitý. A jsem přesvědčena, že jeho hlavní přínos a důležitost je v tom, že posiluje důvěru veřejných institucí. Zveřejňování smluv vede podle mne nejen k průhlednějšímu hospodaření s penězi daňových poplatníků, ale i k tomu, že smluvní strany nakládají s veřejnými prostředky opravdu s péčí řádného hospodáře. Velkým přínosem je právě to, že občané se mohou kdykoliv podívat, co se za jejich peníze reálně kupuje. A pokud se dobře hospodaří, posiluje to sounáležitost i důvěru ke státu, k samosprávám, k úředníkům. Ve skeptickém Česku se zkrátka posiluje kredit politických institucí. Pokud se dobře nehospodaří, děje se s prestiží našich veřejných institucí pravý opak. A to bychom si přát neměli.
Ráda bych tady ještě jednou připomněla zde již zmiňovaný nedávný nález Ústavního soudu, který jednoznačně podpořil smysl registru smluv. A dovolte mi, abych z něj tady ještě zacitovala, protože mi přišlo, že to tady jako argument zapadlo.
Zákon o registru smluv podle ústavních soudců "nelze vnímat jako nepřípustné zvýhodňování určitých subjektů, ale naopak jako zcela legitimní nástroj zajišťující, že s veřejnými prostředky bude nakládáno transparentně, což posílí i hospodárné nakládání s nimi".
Podle ústavních soudců registr smluv "představuje ve srovnání s úpravou poskytování informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím jednoznačně efektivnější, rychlejší a bezprostřední nástroj kontroly nakládání s veřejnými prostředky, který je s to pozitivně ovlivnit zájem široké veřejnosti o věci veřejné".
Tolik na úvod důležitosti registru smluv, protože tady v některých příspěvcích zaznělo určité jeho zpochybňování.
Dále bych se chtěla dotknout tématu, které se tady otevřelo, a to je zkušenost samosprávy. Mám nyní půlroční zkušenost jako starostka pátého největšího města České republiky a musím říct, že když jsem na úřad přišla, byly zveřejňovány výhradně ty informace, které zákon nařizoval. My jsme okamžitě začali dělat opatření, že veškeré informace, které jsme mohli zveřejnit, jsme postupně začali zveřejňovat. A už po té době, co v samosprávě působí, dotazů je daleko méně. Pro úředníky je daleko jednodušší dát odkaz na web, kde je co zveřejněno, než neustále dokola vypracovávat odpovědi.
Ano, je to náročnější v jednom smyslu, a to je anonymizace údajů. Ale i to se dá udělat, dá se to vyřešit.
Zkušenost ze samosprávy ode mne je kladná v tom, že když jsme se rozhodli jít cestou, že zveřejníme vše, co nám zákon nezakazuje, je to potom jednodušší i pro celý úřad a nemusíte mít na úřadě tolik právníků, kteří vyřizují jednotlivé žádosti.
Pak bych se tady chtěla ještě dotknout tématu neziskových organizací. Je třeba říct, že většina neziskových organizací skutečně supluje role státu v řadě oblastí, kde si stát nedokáže stát pomoci, když se dotknu sociální oblasti atd. A jsem přesvědčena, že většina těchto organizací pracuje férově a odvádí skutečně práci, kterou by stát nebyl schopen udělat.
Mohu to podložit i svou zkušeností jako ředitelky jedné z největších neziskovek v oblasti ekologie, kde jsem měla na starosti řadu grantů a projektů, ze kterých jsme byli financováni. Ano, největší náklady jsou náklady mzdové. Ale to je přece v každém oboru. V každém oboru se nejvíce přece platí za mzdy. Průměrná mzda u nás v neziskovce v Praze byla něco kolem 28.000 Kč, složená z řady jiných různých smluvních vztahů vyplývajících z podkladů jednotlivých grantů. A musím říct, že vždycky jsme do koruny vyúčtovali všechno, tak jak bylo podle podmínek grantu, všechno bylo popsáno v závěrečné zprávě a všechno je k dispozici u administrátorů výzev.
Není žádný důvod to nezveřejňovat, není žádný problém, všechny tyto informace jsou dohledatelné. A zároveň jsou dohledatelné i ve výročních zprávách.
To je moje zkušenost jako bývalé ředitelky největší ekologické organizace v České republice.
A neodpustím si ještě malinkou poznámku. Nikdy jsem tady na plénu zatím nevystoupila k tématu zdravotnictví, protože se v tom necítím kovaná. Ale přesto, když jsem konzultovala pozměňovací návrh pana senátora Malého, tak mi z toho skutečně vychází, že jeho pozměňovací návrh zahrnuje poměrně širokou výjimku. A jde mi o pojem zdravotnických prostředků, který v sobě zahrnuje prakticky veškerou techniku v obecném slova smyslu, nejen tu, kterou objednávají nemocniční lékárny coby spotřební zboží. A podle mě se v tom nerozlišují zdravotnické prostředky, které mají právě povahu spotřebního zboží, což jsou jehly, stříkačky, obvazy atd., a právě mezi velkou přístrojovou technikou, která tady byla zmiňována – rentgeny, cétéčka, mamografy, atd.
A z toho tam opravdu není jasné, jestli tato výjimka by šla o na tyto velké přístroje. Ty se obvykle pořizují jednorázověji, jejich cena je opravdu vysoká do řádu desítek milionů. Sami víme, že jsou i z minulosti různé případy, kdy jeden přístroj byl prodáván za různé ceny.
A tady bych se chtěla vrátit na úvod mého vystoupení. Zde by to mělo být nějakým způsobem ohlídáno, protože pokud by se tento pozměňovací návrh týkal takovéhoto rozšíření, to by skutečně neposílilo důvěru, o které jsem tady mluvila na začátku. Děkuji.
