já tuto novelu zákona o zpravodajských službách považuji za jednu z nejdůležitějších norem, kterou se zabýváme především z hlediska fungování demokratického právního státu. Já jsem zaregistroval v té diskusi, že někteří kolegové zpochybňují smysl posilování parlamentní kontroly či parlamentní kontroly zpravodajských služeb jako takovou. Já s tímto pohledem nemohu souhlasit a odůvodním proč. Zároveň se pokusím upozornit na další neřešený problém, který souvisí s kompetencemi ohledně kontroly zpravodajských služeb a ten směřuje k vládě. Připravil jsem v tomto směru pozměňovací návrh, který si osvojil výbor pro bezpečnost. To zde bylo zmíněno. Já jsem rád, že ten pozměňovací návrh prošel na výboru napříč politickým spektrem. Proto si dovolím obsáhleji můj postoj okomentovat, abychom byli schopni ty věci zasadit do nějakého kontextu, až se budete rozhodovat ve třetím čtení nejen o zákonu, návrhu novely zákona jako celku, ale i o tom zmíněném pozměňovacím návrhu.
Já bych chtěl zdůraznit, že novelu, kterou předložila vláda, považuji za potřebnou a je to opravdu zásadní téma, protože je potřeba, aby jak vláda, tak Parlament reagovaly na postupné "tiché" posilování kompetencí a působnosti zpravodajských služeb. Ono by stálo za to uvést a připomenout některé příklady. Já se pokusím ty nejzásadnější. V tomto volebním období byl povolen zpravodajským službám formou změny zákona přístup k informacím uchovávaných Generálním finančním ředitelstvím či informacím uchovávaných bankovním sektorem. Dále byl zpravodajským službám umožněn přístup k údajům v databázích účastníků veřejně dostupné telefonní služby. Nyní má Sněmovna na stole novelu zákona o vojenském zpravodajství, kde se také posilují kompetence vojenského zpravodajství, a to v oblasti kybernetické obrany, a to včetně možného monitoringu kyberprostoru. To jsou zásadní zásahy, které tato Sněmovna dělá, a proto by měla adekvátním způsobem reagovat, a to právě posilováním, především parlamentní kontroly jako takové.
Těch kompetencí, které se dávají zpravodajským službám, je samozřejmě daleko více. Dělala je i Nečasova vláda a vlády předchozí, ale nemá smysl vás zdržovat výčtem všech těchto aktivit.
To posilování kompetencí zpravodajských služeb má samozřejmě svoji logiku. Reaguje na bezpečnostní situaci, a to jak v oblasti boje proti terorismu, v oblasti boje proti korupci, ale také již ve zmíněném boji v rámci kriminality, v rámci kyberprostoru. To samozřejmě také přináší částečné oklešťování práv a svobod občanů a v demokratickém právním prostředí se jedná v tomto ohledu o velice tenký led a my bychom měli jako zákonodárci vyvažovat a vytvářet obranné mechanismy, aby nedocházelo ke zneužívání nastalé situace bezpečnostním a represivním aparátem státu.
Pro další vývoj demokracie v zemi je tedy nezbytné na tyto jevy reagovat a posilovat, jak jsem zmínil, parlamentní kontrolu. Parlamentní kontrola by měla být pojistkou proti možnému zneužívání tajných služeb a měla by občany ochránit před možnými neoprávněnými zásahy zpravodajských služeb do ústavně garantovaných práv a svobod občanů.
Současná úprava je však nedostatečná a já bych chtěl hovořit z pozice bývalého předsedy Stálé komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby a současného místopředsedy této komise a já bych po té zkušenosti, kterou za ta léta mám, konstatoval, že současný stav legislativy vede k formalismu a bezzubosti kontroly. Proto jednoznačně vítám předloženou normu, kterou vláda předložila a reaguje na vývoj, jak jsem zmiňoval. Je to dle mého soudu zásadní krok vpřed v kontrole služeb a rozšiřuje možnosti a posiluje parlamentní kontrolu, a to právě zřízením zvláštního druhého stupně, expertního stupně, což vytváří parlamentním komisím a bude vytvářet, pokud to bude zřízeno, manévrovací prostor pro to, aby měly informace i z živých svazků, z živých kauz, a to ne konkrétní informace, ale informace o tom, zda nejsou porušovány zákony této země. Jsem přesvědčen, že pouze tímto způsobem jsme schopni odstranit zmíněnou bezzubost a vlastně impotenci parlamentní kontroly, kterou v této chvíli můžeme vnímat.
Druhá věc však souvisí s tím, já jsem to zmínil v úvodu, že to má druhý rozměr a není to pouze rozměr parlamentní kontroly směrem ke zpravodajským službám, ale je to i otázka kontroly parlamentu směrem k vládě, protože když se podíváme do zákona o zpravodajských službách, tak z tohoto zákona jednoznačně vyplývá, že vláda odpovídá za činnost a koordinaci zpravodajských služeb. Proto má i ze současného zákona Poslanecká sněmovna ústavní právo a kompetenci kontrolovat v této věci vládu, nicméně bohužel za 22 let fungování tohoto zákona tato kompetence nebyla naplněna. Já po zkušenosti z výkonu funkce předsedy stálé komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby vím, že je potřeba, aby se vláda zodpovídala poslaneckému orgánu, a to za prvé, jak nakládá s informacemi zpravodajských služeb, a také zároveň aby vláda poskytovala informace Sněmovně prostřednictvím těchto orgánů o činnosti zpravodajských služeb a zároveň aby tímto mechanismem se zamezilo možnému zneužívání tajných služeb jako takových.
Jak jsem zmínil, bohužel tento institut nebyl naplněn a my jsme v minulém volebním období jako stálá komise vedli jakousi kompetenční válku s Nečasovou vládou, kdy jsme tyto informace požadovali, ale bývalá Nečasova vláda bohužel nechtěla součinnost příslušnému kontrolnímu orgánu Sněmovny poskytnout a poukazovala právě na právní rozbory, které hovořily o tom, že příslušné parlamentní komise nejsou tím orgánem, které by příslušelo poskytovat informace o činnosti zpravodajských služeb. To, co tehdy komise vyžadovala po Nečasově vládě, nebyly pouze konkrétnější informace k pravidelným ročním zprávám BIS, ale také se to týkalo konkrétních kauz. Jako příklad mohu uvést kauzu údajného úniku informací z BIS do ABL, kde mimo jiné figurovalo jméno pana Janouška, a bohužel tam ta spolupráce s Nečasovou vládo byla nulová. My jsme se této bitvy nevzdali, nicméně Nečasova vláda padla, tím vlastně padly i aktivity komise směrem k této vládě, nicméně jsme přišli s legislativními aktivitami, které se týkaly právě pozměňovacích návrhů, které by uvedly v život ten zmíněný institut.
To znamená, ten problém je stále živý, protože legislativně dořešen nebyl, a týká se § 14 zákona o zpravodajských službách. Já bych si dovolil ten paragraf odcitovat, aby všem bylo jasné, o co jde, a také bych si dovolil odcitovat § 15, který jasně hovoří o kompetenci, která Sněmovně i ze současné legislativy z tohoto zákona vyplývá. Citace § 14: Poslanecká sněmovna je o činnosti zpravodajských služeb informována vládou prostřednictvím svého příslušného orgánu pro zpravodajské služby. Následuje § 15: Vláda informuje příslušný orgán jednou ročně a kdykoliv o to požádá o činnosti zpravodajských služeb a dále vždy při získání informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnosti a obrany ČR. Takže z té citace je zřejmé, že zákon kompetenci tedy dává, ale problém spočívá v tom, že tento paragraf nebyl naplněn.
Proto jsem si dovolil předložit pozměňovací návrh, který by toto řešil a který by vlastně změnil v § 14 formulaci, která tam je - příslušný orgán - na formulaci, která by dala jasnou kompetenci, která vyplývá z § 15 příslušným stálým komisím pro kontrolu činnosti BIS, Úřadu pro zahraniční styky a informace, který bude nově zřízen, a kontrolní komisi pro vojenské zpravodajství. Takže pokud bychom schválili tento pozměňovací návrh ve třetím čtení, tak bychom napravili to, co 22 let Sněmovna nebyla schopna řešit, a uvedli bychom vlastně další rozměr kontroly Poslanecké sněmovny směrem k vládě do praxe.
Takže si vás dovoluji požádat, abyste si pamatovali to, co jsem říkal, až budeme hlasovat o příslušném pozměňovacím návrhu, abyste zvážili jeho podporu a zároveň abyste zvážili také podporu zákona jako celku.
Děkuji za pozornost.
