Aby strana dobře fungovala, dlouhodobě generovala lídry a důvěryhodné kandidáty, musí mít širokou členskou základnu a dobře nastavenou vnitřní demokracii, která umožní kvalitním a uznávaným lidem prodrat se na vyšší posty. To v českém prostředí nesplňuje bohužel ani jedna partaj, protože počet členů v českých politických stranách je násobně nižší, než je tomu běžné v rozvinutých demokraciích. Tento nedostatek je alfou a omegou našich problémů. Strany jsou snáze prostupné politickým podnikatelům, kteří programově síťují vlivové pozice a těžko se z nich dostávají. Čím jsou prostupnější, tím méně lákají slušné lidi, kteří by stranu mohli změnit.

Strany, které jsou na politické scéně delší dobu a stále mají řádově pouze stovky členů, bychom mohli nazvat sektami a většinou nepřežijí první volební neúspěch. Samostatnou kapitolou je Úsvit, kde počet poslanců převyšuje počet členů samotné strany – dělení státního příspěvku je tak asi výhodnější.

Co je tedy myšleno oním druhým volebním právem? Uvedu-li to na příkladu roztockého Místního sdružení ODS, kterému předsedám, pak druhým volebním právem je každé jedno hlasování o volebních i stranických nominacích na okresní, krajské i celostátní úrovni. To, že jsem na Kongresu podpořil Petra Fialu nebo jako lídra eurovoleb pana Zahradila, bylo ve shodě s členy našeho Místního sdružení ODS Roztoky a Oblasti ODS Praha západ. Řadoví členové tím mohli vyjádřit své sympatie nebo antipatie konkrétnímu člověkovi ve straně, s jejímž programem souhlasí. Ten, kdo chodí pouze k volbám, musí akceptovat předem daný seznam lidí, který má na volebním lístku. Proto je stranictví nesmírně cenné a dozajista platnější než hospodské lamentování. Rovněž mě velmi těší, že v poslední době se aspoň u nás v Roztokách začali objevovat noví mladí zájemci o členství v ODS. Jsou to lidé, kterým není osud společnosti a města lhostejný.

Roman Jandík

Místostarosta města