Paní předsedající, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, hezké odpoledne. Celou dobu přemýšlím, jestli vystoupit a kde začít. Protože prakticky všechno pro i proti už tady dnes zaznělo, dovolím si jenom takové kusé postřehy, nebude to tak sofistikovaný projev, jako měl pan kolega Jarda Chalupský, se kterým se ztotožňuji, svůj názor dám najevo i potom následným hlasováním.
Nicméně ten začátek, kde začít, teď jsme tady měli zase lékaře, tak já se vrátím k jinému začátku, než jsem měl připravené. Začnu ze soudku zemědělství a vinohradnictví. My jsme o tomto víkendu prošli, jižní Morava prošla bouřkovým obdobím, kde spadlo poměrně hodně krup, byly pomlácené vinohrady. V ten okamžik vinaři, musím říct, že i manažeři velkých podniků, manažeři velkých vinařských podniků, skočili do aut, začali objíždět potenciální zaměstnance, kdo má ruce, nohy, aby protrhali poškozené střapce, aby zasáhli v té vinici. Nemají s nimi žádnou dohodu o provedení práce, vůbec neměli čas přemýšlet nad nějakou byrokracií. Taky tady zaznělo o tom, že to mohou řešit SMS, emaily. Nad tím se musím pousmát, protože mnoho těch pracovníků telefony moc nepoužívá, o emailech ani nemluvě. Člověk je rád, že je vytáhne někde z hospody a přesvědčí je, aby šli na tu tzv. dohodu. Takto to prostě funguje v praxi. Myslím si, že tady vnášíme novou byrokracii do systému, který fungoval.
Další věc, kterou jsem si takto napsal, tím jsem to chtěl uvést, nicméně po lékaři jsem považoval za dobré odskočit od tohoto lékařského problému, kterému vůbec nerozumím. Samozřejmě jsem ochoten se o tom různě bavit. Nicméně v celé té materii prolíná to, že byrokracii teď nahrazujeme ještě větší byrokracií. Prostě tak to je, můžeme to nazývat, jakým chceme názvem. Velká byrokracie se nahrazuje větší byrokracií.
K tomu nešvaru, tady to zaznělo od kolegy, že se nám tady rozrůstá takový nešvar, řetězí se nám ty dohody o provedení práce, DPP, DPČ a tak dále... Řetězí se. Ale proč se nám řetězí? Taky tady zaznělo to, že v podstatě ta zaměstnatelnost českých lidí je obrovská. Prakticky neexistuje nezaměstnanost. Kdo tedy chce vršit dohody, ať se normálně zaměstná, bude mít práva na dovolenku a bude mít veškerá práva, která vyplývají ze zaměstnaneckého poměru. Nicméně kdo z nás nebo kdo z těch, co o tom jednali, zná praxi, jak je to ve skutečnosti? Zeptejte se hostinských, zeptejte se vinohradníků, jak je to s těmi pracovníky, kteří vám jeden den přijdou, druhý den jsou ožralí, třetí den prostě kulhají, čtvrtý den je bolí hlava, potom zase dojdou... Vy nemáte šanci a možnost toho zaměstnance vyhodit, protože už ten starý zákon chrání tyto lemply tak, že s nimi máte pořád velký a velký problém. My tomu ještě jdeme naproti a ještě víc budeme je chránit. Přestože máme zaměstnatelnost obrovskou, jsme schopni zaměstnat téměř každého.
A, taky to zaznělo, teď nevím, který kolega to říkal, vážíme si zaměstnanců, vážíme si dobrých zaměstnanců. Když náhodou narazíte na dobrého zaměstnance, chodíte kolem něj jako kolem malovaného vejce a přesvědčujete a dáváte mu první poslední, aby u vás zůstal, aby vám byl věrný, aby pracoval pro tu vaši firmu. To je stav, který je skutečný, který zažíváme denně v praxi. My do toho stavu přinášíme něco, že ještě víc to tomu zaměstnavateli zesložiťujeme, ještě víc ho dostáváme do byrokracie. Teď si vezmeme, už jsme mluvili o lékařích a o vinařích, já řeknu truhlář. Truhlář, který má na pomoc nějaké pomocníky, když zrovna má zakázky. Zavolá si, teď ten truhlář, víte, jak vypadají ruce truhláře, takového malého vesnického, domácího truhláře? To jsou prostě lopaty, které jsou plné mozolů, třísek atd. Tento truhlář bude sedět někde u internetu a bude si esemeskovat se svými DPP a DPČ a bude prostě vymýšlet tři dny – dojdi, nedojdi, zakázka se mně nějakým způsobem, nebudu mluvit o sněhu a o trávě, to už tady bylo, ale je to přesně tak. Co chceme po těch živnostnících? Chceme, aby pracovali a mohli vykazovat nějakou činnost.
Úplně na závěr, ještě bych se mohl zmínit o té předvídatelnosti a o těch všech věcech, které se tady přemílají. Fakt je to složité a složité a složitější. Měli jsme na to nějaký týden. Já jsem se snažil ten zákon přečíst, pak jsem se snažil ještě vstupovat do toho starého zákona a srovnávat to. Hrůza! Nemáme na to prostor, abychom opravovali to, co někdo někde zmastil.
O byrokracii jsem mluvil. Závěr bude úplně jednoduchý. Článek 2 naší ústavy, odst. 4, říká: Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno. Takže nebraňme lidem, aby dělali dohody. Dohoda je o tom, že se dohodne zaměstnavatel a zaměstnanec. To je dohoda. Jak se dohodnou, nechme je při tom, ať to dělají tak, jak potřebují. Nedělejme jim do toho různé předpisy a hlášení a monitoring, potom samozřejmě sankce a sankce, tam jsme to dopracovali. Děkuji.
