Ano, byli, jsme u toho, - odpovídal jsem,  - ale snažili jsme se, aby z toho měli prospěch i lidé dole a nezvyšovala se sociální nerovnost.  Jistě, mohli jsme udělat víc. Být u toho dnes, určitě by nehrozila DPH na potraviny 19 procent, chudinská zdravotní péče, výpovědi bez důvodu. A až se k tomu dostaneme, zrušíme rovnou daň a školné, obnovíme nižší DPH pro potraviny, léky, knihy, a zrušíme také tzv. druhý pilíř důchodové reformy nebo z něj aspoň lidi vyprostíme. Co chceme? Sociální stát bez deficitů.

Ještě rozhořčenější byly debaty v Hyde parku, který byl zorganizován na konci průvodu „pohřbu iluzí o demokracii“, který vycházel ze Staroměstského náměstí. A nejdrsnější prý byly poznámky, které lidé vhazovali do uren vedle rakve s „ostatky šancí roku 1989“ a petičního stánku, kde se podpisovala i petice ČSSD za demisi vlády a proti důchodové reformě. Přibývá lidí, kteří jsou úplně na dně a jsou odhodláni nepárat se s viníky.

Ale kteří to jsou?

Pod mým nedávným blogem na Aktuálně.cz :“Vláda ztrácí kontakt s realitou“ píše pan max 09. 11. 2011 v 11:44 mimo jiné:

ČSSD měla štěstí, že vládla v období nejvyšší ekonomické prosperity. Mimochodem, ta je v našich poměrech dána především odbytem na zahraniční trhy, z 1/3 německé. Vláda na to nemá příliš velký vliv - její vliv je dán především tvorbou legislativních podmínek a bohužel i uměním čerpat dotace (což nám moc nejde). Růst HDP o 6% znamená navýšení příjmů rozpočtu o cca 90-100 mld. Kč. Kdyby růstu HDP nebylo, skončil by státní rozpočet v ještě podstatně hlubším deficitu. 
Vlády pozdější, především od r. 2008 měly tu smůlu, že je dostihla světová finanční a následná ekonomická krize. Nutno však přiznat, že většina států EU během krize dopadla rozpočtově mnohem hůře než ČR. To však neznamená, že by nemohlo být u nás rozpočtově lépe, a to podstatně. Z velké části by stačilo nekrást.

S tím posledním souhlasím, s tím předtím různě. Jistě, že jsme závislí na exportu do Německa, ale v letech 2004 až 2007 jsme rostli třikrát rychleji než Německo, zatímco v posledních letech naopak zaostáváme. Rozdíl tu je. Z investovaných peněz něco bylo, teď utrácíme jako o život, abychom se měli hůř.

Vláda však dává přednost jiným hlasům.  Generální sekretář OECD Angel Gurría v Praze gratuloval k reformám, ale zároveň navrhoval, aby si vláda postupně vytvořila fiskální rámec pro povzbuzování poptávky. Místo rekordních deficitů má tedy naopak nastřádat peníze navíc. Ale jak to má udělat, když ji právě tyto reformy připravují o příjmy a stojí další obrovská zbytečná vydání?

Růst sazeb DPH prudce zvýší výdaje na zdravotnictví, kde se tato daň platí také. Vláda to bude řešit úměrným poklesem služeb, růstem hotovostní spoluúčasti pacienta a zrychlením přechodu na placené „nadstandardy“. Obojí odčerpá obrovské peníze z produktivního sektoru. Lidé se budou bát jít k doktorovi a zadlužené domácnosti nebudou mít ani na základní potřeby.

Penzijní reforma z pohledu domácí ekonomiky spolehlivě umrtví stamiliardy v kasínu mezinárodních finančních trhů a tyto peníze se musí nahradit - vytáhnout z kapes lidí - jinde. Zaměstnancům tedy zdraží pojistné, všem potraviny a základní potřeby a k tomu se ještě budou očesávat důchody z průběžného sytému.

Tím se ovšem poptávka nepovzbudí ani za mák, spíš dostane pořádně zabrat. A v klesající ekonomice se vybere na daních méně. Nebo - jako v případě fyzických osob mimo zaměstnanecký poměr - vůbec nic. Reformy od roku 2008 plodí ještě větší deficity.

Hraběcí rady, jak se proškrtat k růstu, jsou prostě zcela mimo.  Lze si je vysvětlit jen tím, že podklady pro tento projev připravoval náš velvyslanec v OECD Karel Dyba. Sám podobné projevy pronášel ve vládě Václava Klause, než roku 1997 předčasně odešla ze scény s ostudou hospodářského rozvratu.

Kdyby dal Gurría na hlasy z lidu, udělal by možná lépe. Pan rejpal napsal 09. 11. 2011 v 11:11:

 Finančním mágům z vlády zjevně poněkud uniklo, že DPH se sice pohodlně vybírá, avšak neexistuje (až na výjimky - věci nezbytné, třeba učebnice) způsob, jak donutit lidi, aby nakupovali stejné množství zboží. Vyšší DPH nedopadne dramaticky na konzumenta - přehodnotí strukturu svého rozpočtu a omezí některé výdaje. Dopadne na ty, co služby poskytují. Buď zvednou ceny o příslušnou výši - a méně prodají, nebo sníží svou marži. Což vede k propouštění, snižování mezd, menším investicím (a následně menší konzumaci). Je zajímavé, že všechny finanční kroky vlády se obloukem vyhýbají dopadům na skutečné parazity všeho druhu. Ti si na své přijdou za každého počasí. A vyhýbají se tomu i komentátoři - včerejší redakční komentář v MF na toto téma ani jednou nezmiňuje potřebnost něco s těmi vyžírky udělat, jen velebí moudrost vlády a nutnost jejích reforem.

Blíže standardu OECD byla poznámka generálního sekretáře, že bychom se měli přesunout k ekonomice, která je více inovativní, založená na znalostech a úsporách energie a s nižší produkcí skleníkových plynů. Připomíná, že česká ekonomika je mimořádně náročná na spotřebu energie z fosilních zdrojů. Způsobuje to spoustu zdravotních rizik, komplikuje to plnění mezinárodních závazků a země je přitom bezmocně vystavena obrovským výkyvům světových cen energie a surovin.

Zelený růst a energetická účinnost, to je ten silný tandem, který může rozjet dlouhodobý udržitelný růst, burcuje vládu generální sekretář OECD Angel Gurría. Pryč od uhlí, směrem k zeleným energetickým zdrojům a technologiím! Strategie, kterou dnes modernizují ekonomiku v Británii i Německu. Tohle však česká vláda ignoruje a pádí v protisměru. Zákon, který předstírá podporu alternativních zdrojů, v původní vládní verzi jejich růst fakticky zakazuje. Ještě že ho Poslanecká sněmovna i za podpory ČSSD upravila.