„Pro mě je nejpodstatnější, aby děti nemusely být odebírány ze svých rodin jen proto, že se o ně rodiče nemohou kvůli nepříznivé životní situaci postarat. Pokud už jsou z rodiny odebrány, je důležité, aby to bylo dočasně a byly umísťovány do náhradní rodinné péče, ne do péče ústavní,“ okomentovala vládní snahu Michaela Marksová-Tominová, stínová ministryně pro lidská práva a rovné příležitosti.
Zákon jako takový a příslušná vyhláška nás v péči o ohrožené děti konečně posunují na úroveň vyspělých států. Jenže tyto změny přinášejí mnohem větší nároky na sociální práci s rodinami v těžkých životních situacích, včetně rodin náhradních, které jsou ochotné se o tyto děti postarat.
Ve vyspělých zemích je totiž na práci s takovými rodinami vyčleněno mnohem více sociálních pracovnic a pracovníků. U nás ale v těch nejproblematičtějších regionech připadá na jednu pracovnici třeba několik set klientů! Pokud se tato situace nezmění a sociální práce nebude výrazně personálně posílena, nedovedu si představit, jak chce Nečasova vláda novelu zákona v praxi realizovat.
Místo rozšiřování veřejných služeb pomáhajících těm nejzranitelnějším dělá tato vláda pravý opak a její reformy jsou ve prospěch těch nejbohatších.
Michaela Marksová-Tominová, stínová ministryně pro lidská práva a rovné příležitosti