Má žena, křesťanská protestantka, se byla podívat na „noci kostelů” u Českých bratří v Berouně. Výstava fotek z Palestiny, hořící pneumatiky a do toho fotky okatých dětí. Klasické citové vydírání. 
Na dvorku Lékaři bez hranic, to jsou ti, co občas dělají pro CIA. Pak projev starosty (ČSSD) o tom, že bude mít Beroun palestinské město jako partnerské. 
Odpoledne dětský sbor a pak vtipy ze školních lavic, kdy na svaté půdě

Létala hovínka a nejlepší vtip byl o tom, že „já mám pindíka, a ty ne. Až budu velká, budu tam mít take pindíka”.

Pak přišli do chrámu Palestinci se zpěvačkou se silikony. Kazatel Vymětal vyhlásil společnou modlitbu. Palestinec mu vzal mikrofon a pozval všechny na večeři. Kazatel ještě zakuňkal krátké požehnání, ale to už Palestinci odcházeli baštit. Prostě si s tím pohanským psem vytřeli zadek. Žádná pokora hostů, chovali se jako páni. Pak začala večeře, ke které zpívala arabský folklor ta zpěvačka s umělákama... 
No, pán Bůh požehnej tomu domu!

Má žena mi volala, plakala a řekla, že nikdy nebyla tak ráda, že do kostela chodí tak málo lidí. Ti, co tam byli, byli měkké osobnosti, vše omlouvali a přecházeli úsměvy. Snad jim ani nedošlo, že zrazují svou víru, pošlapali svůj svatostánek a zrazují svůj národ. 
Nebo podlézají islámu úmyslně? 

Já jsem rád, že jsem ateista!

 A ještě si dovolím dovětek pro salonní válečníky. Makejme, hoši. Ti hosté tam byli středního věku, ale šlachovití, a dobrá kondice, žádná nadváha, plus sebevědomí. Kdo myslíte, že tvoří polovinu osazenstva posiloven v Německu a Rakousku? A další čtvrtinu tvoří ženy. Ve francii mají celé sportovní kluby. 

Nebuďme bábovky! Udržujte tělo a ducha, studujte naše dějiny a kulturu. Nic jiného jako oporu nemáme. 
Oni mají svého boha. 
My ztrácíme vše, co nás spojuje. Krom piva… 
Nejde o to být agresivní, ale silný, s jasným názorem, vyrovnaný a připravený.