Přemýšlet jako Kristus – tak zní odpověď. Proto se v přímluvách při mši svaté objevují prosby, aby ti, kteří nesou v zemi odpovědnost, měli dar moudrosti. Nejmenují se politické strany ani konkrétní osoby. Počítá se s tím, že je jim „mnohé dáno“, proto se od nich mnohé očekává, a zklamou-li, připomeňme, že „honor delictum auget“, přečin ve vysokém postavení, je horší než v bezvýznamném. Obecná prosba však stojí vedle důležitější, aby každá duše byla zachráněna. Proto i malý posun ve slovech, každé pokorné gesto a signál, že bližní nechává na sebe působit pozitivní sílu plynoucí z liturgie, věřícího naplňuje nadějí. Věřící je přející. Kéž by i v 21. století z některých Šavlů byli Pavlové.
I prezident je náš bližní a uspokojení ve tváří věřících neznamená, že mu dáme svůj hlas ve volbách. Prosím, nepodceňujme české křesťany, nejsou to rybičky, které se chytnou na každou návnadu. Solidaritu se slabými a vědomí sounáležitosti s dalšími národy nelze vyškrtnout z vědomí křesťana, především prostřednictvím těchto postojů se přece projevujeme ve společnosti.
Neumím posoudit všechny odborné kvality pana prezidenta, vím jistě, že neměl příležitost stát se filosofem. Nesoudím, kolik jím hlásaných názorů je autorských, ani jak hluboce tkví v jeho vnitřním já. Přesto jsem spokojená, když z jeho úst vycházejí slova, která jeho samého mohou povznést.
Přání vyhnat v den české státnosti prezidenta státu z liturgického prostoru v čase vyhrazeném při mši svaté ohláškám, je, promiňte, názorem politickým. Prostý věřící má naději, že duše jednoho bližního se snad otevírá pravdě. Ne-li, je o důvod víc modlit se za něj.
Nina Nováková, předsedkyně expertní komise TOP 09 pro církev a občanskou společnost