Prodej větších objemů dříví prostřednictvím komoditní burzy má totiž nemalá úskalí. Jeho zavedením se ze Státních lesů stane evropská rarita. Běžně se totiž vyspělé státy snaží zajistit jistotu suroviny pro odběratele i v dobách nedostatku a jistotu odbytu pro dodavatele i v dobách přebytku. Bývá proto preferován vztah velkého vlastníka lesa a odběratele s dlouhodobými obchodními vztahy, protože jakékoliv poruchy v zásobování znamenají velké ztráty.

Neznám jediný evropský dřevozpracující podnik, který by měl své zásobování opřeno o komoditní burzu. Komoditní burza je také svojí podstatou a filozofií určena k jiným věcem. Především je prostředím pro obchod se surovinami, nikoliv s výrobky. Prostředím pro spekulace, kdy lze při velkém objemu a diferenciaci nabídky získat nejvýhodnější cenu.

Sortiment surového dříví je však výrobkem. Je pro zpracovatele jakousi vstupní součástkou jasně definovaných rozměrových a kvalitativních parametrů, na jejíž trvalou nabídku na burze nelze spoléhat. To je také hlavní důvod, proč se sortimenty surového dříví na burzách neobchodují.

Další iluzí je, že burza zajistí nejobjektivnější ceny dřeva. To by bylo možné jen při velkém množství účastníku na obou stranách a velkých objemech. České burzy však takové objemy neumožňují a prostředí, kdy stojí na straně jedné velká státní firma (např. Lesy ČR) a na straně druhé několik málo zpracovatelů, rozhodně tržní cenu nezajistí. V takovém případě totiž není nic jednoduššího, než přijít na burzu s již dohodnutým obchodem….

To vše jsou důvody, pro které se dříví na burzách obchoduje výjimečně, většinou jako množství doplňující kapacitní objemy zpracovatelů. Prosazování takového postupu je v našich podmínkách bezpochyby cestou do tmy.

Doc. Ing. Jiří Oliva Ph.D, provozní lesník a vysokoškolský pedagog, v roce 1992 pověřený založením Lesů ČR, které řídil do roku 2003, vedoucí katedry lesní těžby na Lesnické fakultě ČZU Praha, dnes poslanec PS PČR, předseda podvýboru pro lesní hospodářství a potravinářství.