Už několikrát jsem od svých voličů a novinářů dostal dotaz na znovuzavedení povinné vojenské služby. Uvádím zde tedy názor strany se kterým se ztotožňuji.
Podstatné je, že koncepce výstavby profesionální Armády ČR a mobilizace ozbrojených sil ČR, která byla přijata v souvislosti se zrušením vojenské základní služby a přechodem na úplnou profesionalizaci armády, velmi podcenila potřeby mobilizace v případě jakéhokoli ohrožení státu či při přechodu na válečný stav. Iluze, že bude stačit, aby při případné mobilizaci úkoly v potřebném rozsahu zajistili vedle vojáků v aktivní službě pouze vojáci z povolání propuštění ze služebního poměru a tzv. aktivní zálohy, se ukázala jako naprosto mylná. Takto pojatá armáda není schopná dostatečně účinně plnit ani úkoly obrany, ani úkoly související např. s pomocí při velkých živelních pohromách. Z hlediska zajištění počtu lidí potřebného k doplnění ozbrojených sil a zabezpečení jejich výcviku není jiná možnost, než dobrovolnost nahradit povinností. Zdůrazňuji, že se mobilizace navíc netýká jen lidí, ale i vojenského materiálu (jako je výstroj, výzbroj a munice), který je nutné rovněž zajistit v dostatečném množství. Je otázkou další diskuse, jaká konkrétní podoba přípravy vojáků v záloze bude zvolena, ale není pochyb o tom, že modely, které fungují např. v SRN, Rakousku, Švýcarsku, Velké Británii, USA či jinde lze využít i u nás. Z hlediska modernizace vojenské techniky, se ukazuje optimální délka povinné vojenské služby dva roky. Není nutné tuto povinnost stanovit pro ženy. Ukazuje se, že překotný přechod od vojenské základní služby k plné profesionalizaci armády nás bude dodatečně stát zvýšené úsilí. Je to daň za populismus těch, kteří nekoncepčně na přelomu století rozhodli o takto nedostatečném způsobu řešení obrany ČR.
Nejsem přímo pro řešení konfliktů zbraněmi, podporuji spíše diplomatická jednání, ale bohužel tato jednání často selhávají. Musíme tedy přemýšlet i o vojenské obraně země.
