MNICHOV ZA NAŠÍ ÚČASTI...

Tomáš Jarolím

Všude samý názor a intelekt. Chtělo by to moudrost a odvahu

MNICHOV za naší účasti...Teprve čas ukáže, zda bylo dobrým a smysluplným krokem nutit státům EU pevné kvoty na rozdělení imigrantů. Nicméně takováto krizová situace, rozuměj v komunikaci, odkrývá úmysl i realitu prostředí. Realita je taková, že nejsme jako země respektováni. Ani náš názor a ani náš postoj. Může být špatný, to ukáže čas, ale je náš a jde o naše zásadní rozhodnutí reflektující většinový názor obyvatel. Nemá nic společného s naší ochotou pomoci, těm, kteří pomoc potřebují.
Při vstupu naší země do EU se vedla vcelku jednostranná informační kampaň "za" podporu vstupu a její součástí bylo ujištění, že nebudeme nikdy nuceni kničemu co nechceme! Rozhodnutí pozvat a přijímat imigranty v neúměrné míře není a nebylo naše, ale jiných. Přesto jsme nuceni se podvolit tlaku společenství, které se zaklíná tím, že nikoho do ničeho nenutí.
Bylo to v minulosti již jednou Německo, které nás nutilo přijmout jejich realitu jako vůli okupantů tak, jak k tomu svým chováním nutí zbytek EU. Já považuji naše tehdejší rozhodnutí, se agresi a vnucování nebránit, za zásadní poznamenání našeho národního sebevědomí. Takové, které se negativně úkázalo při pozdější, Sovětské okupaci. Nutit někoho do laskavosti a dobročinnosti je nesmyslné - a to říkám jako člověk, který se dobročinnosti věnuje dlouhodobě a koncepčně.
EU, pod vedením Německa, nebo Německo zaštítěné EU ukazuje, že dokáže velice dobře "přitlačit" jednotlivé své členy k poslušnosti. Dnes několik rebelů z východu, před pár měsíci zase dlužniky z jihu. Bohužel o to míň enrgie věnuje tomu jak problémy opravdu smysluplně řešit, potažmo opravdu smysluplně pomáhat.
Pro nás jako národ je to myslím jasný impulz k tomu, zda jsme součástí společenství, o které stojíme, respektive zda ono stojí o nás, když nás nerespektuje.