Já bohužel musím prohlásit, že nemám žádný takový jasný apřesný názor na dění na Ukrajině, od situací na Krymupočínaje, nešťastným sestřelením letadla konče. Zaznamenal jsem stovky teorií, spekulací i jistojistých pravd a prohlášení.Doba nám přinesla skrze moderní technologie množství slov amyšlenek v jejichž spleti se nevyzná ani sám autor, natož posluchač, či čtenář, tedy prostý člověk jako já. Asi v té spleti slov a názorů zanikne i něco moudrého a pravdivého. A takdne bohužel už neumíme pro samé nové a nové informace a myšlenkové spekulace poodstoupit stranou od problému.Nedokážeme se rozhlédnout pohledem širším a klidnějším.
I když mám trvalý a aktivní zájem o vše co se ve světě děje, tak mne vysoká politika naučila, že ne všechno je tak, jaknavenek vypadá. Skoro nic potom není tak, jak říkají politici a média si také mnohdy ohnou pravdu podle toho, jak se jim tohodí a nebo toho, kdo je platí. Nebo jen podle „pocitu“ čisympatií redaktora. Možná i pro tuto zkušenost jsem siodvykl vše komentovat a snažím se zachovat si odstup.
Nicméně vidím, jak například pro anexi Krymu ze strany Ruska, nevidíme anexi Quantanama ze strany USA. Jak proaktuální bojůvky a sestřelení letadla na Ukrajině nevidíme mrtvé děti v Palestině a strach izraelských rodin. Jak vlastně ani nehledáme to, komu spor na Ukrajině ubližuje ,a nebo to,komu prospívá. Neptáme se, kdo dodává zbraně na Ukrajinutěm, či oněm, nebo kdo je prodává zbraně a techniku do Palestiny, či Izraele? Proč vlastně pro diskuse o nominaci na eurokomisaře zapomínáme na spor o miliardy za D47? Proč nám fotbalový svět nedávno zastínil snad úplně všechno?
Slova, slova a zase jen slova. Pro rétoriku boje s korupcí o korupci samé stále vlastně jen mluvíme. Nedostatek morálky a charakteru jako zdroj problému nás nijak netrápí a tak se vesele krade dál. Slova a myšlenky. Máme toho prostě mock přemýšlení a nemáme čas pro samé názory něco opravdudělat. Jsme nuceni konzumovat informace, třídit je a mít co nejsofistikovanější názor. Ano, ano, stále všude samý názor a intelekt, ale chtělo by to také moudrost a odvahu.
A tak se pro samé hledání nedostáváme k nalezení. Tentoobrat používám ponejvíce v duchovním životě, ale vlastně platí i v těch nejběžnějších chvílích a stavech. Stali jsme seprostě společností komentátorů, kteří vlastně nic nevědí. Jsmeposluchači, kteří neumějí naslouchat ani lidem okolo sebe.Intelekt nám dokonale zastínil soucit a moudrost.Odpovědnost házíme jako občané na jiné, čímž se vzdáváme svých práv. Na druhou stranu neústupně vyžadujeme dodržování veškerých demokratických práv a svobod, hlavně pro sebe. Přitom své právo nijak nemáme spojeno s našívlastní povinností. Přitom povinnost je jen výrazem pro konkrétní čin a nikoliv pro mentální aktivitu názorů a myšlenek. Je toho na nás prostě nějak moc.
Proto bych se nejprve ospravedlnil za to, že zde zase jen mentoruji a rozšiřuji myšlenky o myšlenkách. Na závěr snad jen myšlenka někoho opravdu moudrého: Ganga práv pramení z Himaláje povinností.
