V kauze slávistického fotbalového hráče Ondřeje Kúdely se však naplno ukázalo, že dnešní sport v zajetí politiky je, a to víc, než jsme si ochotní připustit.

Evropská fotbalová asociace UEFA vynesla dlouho očekávané disciplinární verdikty, kdy český hráč za neprokázaný slovní rasismus dostal stopku na 10 zápasů, naproti tomu hráči Rangers za brutální a kriminální faul 4 zápasy a za prokázané fyzické napadení 3 zápasy. Za údajný verbální atak tedy padl vyšší trest, než za pokus o zabití a fyzické napadení.

Pokud nad tím kroutíte hlavou jako já, vězte, že to při dnešním společenském vývoji zejména v západní Evropě, není nic překvapivého. Začalo to klečením před začátky fotbalových utkání na počest teroristické organizace BLM, přičemž dříve UEFA jakékoliv podobné politicky laděné akce tvrdě trestala. Třeba i připomenutí obětí světové války. Najednou je ale vše jinak a případ Kúdela to dokonale ilustruje.

Je zarážející, že důkazy k odsouzení nejsou potřeba. Stačí, aby byl pachatel v rozporu se současnou linií politického progresivismu, a je již dopředu odsouzen a předtím mediálně lynčován. Lze si představit, co by se asi dělo, když bude bílý hráč tvrdit, že ho černý rasisticky urazil. Myslíte si, že bude černý potrestán? Já  vím, blbá otázka, na kterou je již předem daná odpověď. Naopak bílý viník bude potrestán za nepravdivé osočení a obvinění.

Nechci rozlišovat lidi kvůli barvě pleti, ani ve sportu, ani v jiných oblastech společenského dění. Ale to nedělám já, nýbrž odpovědní politici, představitelé mezinárodních organizací, sportovních svazů a politicky neziskových spolků. Ti rozdmýchávají svým postojem atmosféru, ve které mám být viníkem jen proto, že mám bílou barvu pleti. Zastavme to, nebo to špatně skončí.

Mgr. Tomáš Vandas, předseda DSSS