V poslední době se velmi často zmiňuje téma inkluze v souvislosti s rušením praktických, dříve zvláštních základních škol. S jejich koncem se mají děti z těchto zařízení začlenit do „normálního“ vyučování. Pro představu, zvláštní školy navštěvuje zhruba osmnáct tisíc dětí, které jsou v různých stupních mentálně zaostalé a standardní tempo výuky nezvládají. Jen pro upřesnění, praktické školy sice formálně fungovat budou dál, ale už v nich bude probíhat standardní výukový program.

Co tedy čeká české školství po této revoluční změně? Asi nic dobrého. Systém, který léta osvědčeně fungoval, a speciální pedagogové se snažili, aby se jejich žáci mohli snáz začlenit do společnosti, je najednou zničen, přičemž, a to mi nikdo nevymluví, je to především ze zásahu Evropské unie, která opakovaně kritizovala velký počet cikánských dětí v praktických školách.

Inkluze tedy přinese rozvrat a ještě větší chaos ve výuce. Handicapované dítě bude sedět mezi ostatními, možná bude mít přiděleného nějakého asistenta (pokud na to budou peníze) a učitel stejně bude k tomuto dítěti přistupovat s odlišným hodnocením. I rodiče těchto dětí ve velké většině vyjadřují nesouhlas s takovým krokem.

Především lituji učitele. V dnešní době mají starostí nad hlavu, jsou mizerně placeni, žáci jim nadávají nebo dokonce šikanují. Nedivil bych se, kdyby jejich znechucení přerostlo v odchod do jiné profese. Kdo však bude mít radost, to budou různé neziskovky, začleňovací agentury a tzv. občanští aktivisté, kteří si z inkluze a jiných podobných nesmyslů udělali dotační byznys.

Mgr. Tomáš Vandas, předseda DSSS