Uff. To byl týden. Ve Sněmovně jsme měli koronu a pak zase ne, vyjednávali jsme o největším rozpočtovém schodku v dějinách, zažili jsme nějaké podrážení židlí a tak. Nebudu to tentokrát moc zdržovat a pustím se do toho rovnou.
V pondělí jsem se přesouval z Brna do Prahy. Vůbec jsem ještě netušil, co všechno se za ten týden odehraje a zabýval jsem se zejména přípravou materiálů o konopí pro všechny poslance. Jak jistě víte, okolo této rostliny panuje celá řada mýtů, třeba že by se regulací dostalo konopí k dětem. To je samozřejmě nesmysl. Ale řada lidí mu věří. Až budu mít ten materiál hotovej, tak vám ho sem plácnu. Třeba ho taky využijete.
V úterý jsme měli klub a připravovali se na plénum. Ještě před tiskovou konferencí jsme stihli podpořit aktivisty za práva zvířat na Malostranském náměstí. Postavili si tam velkou klec, ve které se střídají po 12 hodinách dobrovolníci a snaží se upozornit na problematiku klecového chovu. Tak jsme se tam taky nechali zavřít. Možná jste viděli nějaké fotky na profilu u Ivan Bartos. No a odpoledne jsem se během schůze stihl potkat s panem doktorem Zambojem, který pracuje v poradně pro občanství, občanská a lidská práva. Řešili jsme spolu návrat trestanců s odpykaným trestem zpátky do společnosti. Připravujeme teď návrh, který by umožnil řediteli věznice udělit trestanci povolení k nákupu počítače z vlastních prostředků, aby s ním mohl studovat. Chci to načíst k novele o trestním řádu. Tak uvidíme.
Středa. To jsme vyjednávali o podobě nového rozpočtu. Určitě už jste o tom slyšeli. Sekera půl bilionu korun. Největší v historii. Bylo nám jasné, že se vláda opět dohodne s komunisty, ale nechtěli jsme to podcenit a tak jsme se ve snaze oslabit pozici komunistů pustili do vyjednávání o rozpočtu taky. Podařilo se mi do vyjednávání protlačit i regulaci konopí, která by výdajové stránce státu ušetřila peníze za represi a na pojistném za léčebné konopí. Jak to dopadlo, víte. Vláda se nakonec zase opře o komunisty. A taková perlička. Večer se objevila zpráva, že člen rady pražského magistrátu má koronavirus. Jelikož se setkal s lidmi, kteří se setkali zase s námi, museli jsme vyhnat celý náš sněmovní aparát na home-office. Sami jsme na home-office nemohli. Abych to zkrátil, o dva dny později se zjistilo, že žádný ze dvou potenciálně infikovaných poslanců koronu nemá, takže se zase všechno vrátilo do normálu. Ale povím vám, nebyl to příjemný pocit.
Ve čtvrtek jsme měli mimořádnou schůzi k suchu, kterou jsme pomohli svolat. Je to paradoxní, zvláště teď, když části území zachvátily povodně, ale sucho je vážný problém. Naše krajina neumí zadržet vodu. Velké téma. Na schůzi jsme netradičně zvládli projednat všech 8 bodů. Tři se týkaly vodního zákona, jeden pozemkových úprav, další tři zase uprovaly Listinu a Ústavu a posledním bodem byly informace vlády o Green Dealu. Je toho hodně a zasloužilo by si to vlastní příspěvek. Pokud vás to zajímá, do komentářů vám házím odkaz, kde se všechno dozvíte.
No a pátek. Už jsem vám o tom psal. Informační povinnost u odposlechů. Na poslední chvíli zničehonic otočili poslanci vládní koalice (včetně komunistů) a můj návrh na to, aby státní zástupce dal nevinným lidem na konci přípravného řízení vědět, že byli odposloucháváni, neprošel. Řekl jsem to předtím, řeknu to znova. Nic nevzdáváme. Zákon jde ještě do Senátu. Máme tam vlastního pirátského senátora Lukáš Wagenknecht a s Markem Bendou, předsedou Ústavně právního výboru, jsme dohodnutí, že tento návrh zkusíme protlačit ještě tam.
Takže tohle byl náš týden. Teda povím vám, být v opozici není žádný med. Není jednoduché pravidelně sledovat, jak smysluplné návrhy padají pod stůl jenom z rozmaru pár vlivných lidí ve Sněmovně. Ale to jsme věděli, že to tak bude. Musíme zkrátka vydržet, dělat poctivou práci a doufat, že to lidi ocení. Třeba se jednou karty obrátí.
