Naším původním záměrem bylo, aby se podařilo zjistit, zda finanční náhrady při církevních restitucích nebyly nadhodnocené. Zdůvodnění výše náhrad ze strany tehdejší vlády bylo totiž naprosto neprůkazné a nebylo zřejmé, na základě čeho se ke konečným cifrám došlo. Byla to hra s čísly a šlo o netransparentní proces.
Neprokázalo se, že náhrady nebyly nadhodnocené, proto jsme podpořili zdanění církevních restitucí. Je to totiž jediná cesta, jak napravit možnou chybu a získat stamiliony, které náleží státu, zpět.
Svým postojem se tedy nestavíme proti církvím, jichž se zákon o majetkovém vyrovnání týká, ale jde nám o principy obecné spravedlnosti a také o transparentnost. Občané mají právo znát pravdu, a pokud chce někdo něco proplácet ze státního rozpočtu, musí prokázat svůj nárok.
Finanční náhrada je zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi stanovena paušálně v celkové výši 59 miliard korun. Tato částka se však ve svém konečném důsledku výrazně navyšuje, neboť počínaje druhým rokem splácení, to je od roku 2014, je nesplacená částka finanční náhrady zvyšována v závislosti na inflaci. Finanční vypořádání, kterému laicky říkáme restituční zákon, je kombinací dvou institutů. Jde o finanční náhrady církvím za škody způsobené znárodněním jejich majetku a jsou také náhradou příspěvku na podporu činnosti, který církve v minulosti dostávaly.