Důvody proč se stávajícím znění zákona nesouhlasíme jsou následující:

1)    Zákon se snaží zpolitizovat řízení ERU. Zřizuje Radu, která ho má kontrolovat, a kterou má jmenovat vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu, přičemž tu chybí jasné, konkrétní důvody pro odvolání radních. Podle našeho názoru proto, aby byli lehce manipulovatelní. Opět se nám tu, stejně jako u služebního zákona, tato koaliční vláda v čele s premiérem Sobotkou snaží v tichosti zlikvidovat nezávislost.

2) Zákon zdraží elektřinu těm, kdo nejvíc šetří. Zlepší podmínky velkých odběratelů na úkor těch malých. Plánovaný systém znevýhodní odběratele s nižší spotřebou energie. Tedy typicky málopočetné a spořivé domácnosti. Tato připravovaná změna, která se týká příspěvku na obnovitelné zdroje, je v tomto zákoně jedna z nejzávažnějších.

3) Říká se, že „jediným kladem“ tohoto zákona zákona je paragraf, který odběratelům umožní do 14ti dnů odstoupit od smlouvy. Bohužel i tento klad je velký průšvih - pro spotřebitele to totiž znamená, že podepíše nevýhodnou smlouvu, ale fakt, že je nevýhodná, samozřejmě zjistí až v praxi, tedy několik měsíců poté, co už ztratil možnost od smlouvy odstoupit. Distributoři navíc varují před zmatkem, protože se může stát, že jeden odběratel bude mít platné smlouvy s několika dodavateli naráz.

4) Ukázkou podivné přípravy tohoto zákona je fakt, že díky odporu ERU se v zákoně změnila pasáž, která kladla ERU za povinnost, aby dohlížel na to, aby byly energetické firmy finančně stabilní. Tedy přeloženo do češtiny, ERU se měl starat o to, aby soukromé firmy měly zisky a nedostávaly se do ztrát. Vzbuzuje to otázku, kdo ve skutečnosti tento zákon psal? Nebyli to lobbisté?

Tomio Okamura - předseda hnutí Úsvit