„Z pohledu příjmových kvintilů si nejlépe vedla nejbohatší pětina domácností, a to jednak díky vyššímu podílu příjmů z podnikání a kapitálu, jednak díky nižšímu daňovému zatížení takových příjmů. Relativně mírný pokles kupní síly zaznamenaly nejchudší dvě pětiny domácností, pro které většinu příjmů představují důchody a jiné sociální transfery. Nejhlubší propad kupní síly zasáhl střední střídu (třetí a čtvrtý příjmový kvintil),“ píše se ve studii ČNB.
„Tíhu negativních nákladových šoků totiž „zaplatili“ spotřebitelé, zatímco výrobci si ve vyšších maržích kompenzovali i ziskově hubenější pandemické roky. Prudký růst nákladů způsobil obtíže mnohým firmám a živnostníkům, v průměru napříč ekonomikou ale výrobci dokázali drahé energie a další náklady plně přenést na zákazníky, a dokonce si i navýšit marže,“ uvádí studie.
„Ne úplně všichni lidí dramaticky chudli. Loni totiž navíc vedle odlivu stovek miliard dividend došlo k výraznému navýšení podílu zisků firem na celkovém výkonu ekonomiky. Četné firmy a podniky totiž z velké části fabulativně využily narativu mimořádné situace, dané válkou na Ukrajině a jejími ekonomickými dopady, aby si navýšily své zisky a marže vysoko nad rámec objektivního nárůstů nákladů. Podstatnou složkou obecné inflace tak loni byla takzvaná maržová inflace, resp. inflace zisků firem. Prostor maržové inflaci z velké části nechtěně otevřeli i mnozí politici, kteří proklamacemi typu té, že i ´Česko je ve válce´ celou loňskou situaci dramatizovali,“ vysvětlil ekonom Lukáš Kovanda.
„Vystrašená veřejnost byla ochotna firmám a podnikům tolerovat abnormální navýšení marží a zisků. Takové, které by jinak běžný konkurenční boj a standardní hospodárnost a spotřebitelská obezřetnost řadového zákazníka nepřipustily. Bohatství z Česka plynulo zejména do zahraničí a na účty bohatých, kteří těžili z vyvolání ´válečné atmosféry´,“ dodal Kovanda.
Z důvodu maržové inflace tak loňský růst nákladů, například v podobě dražších energií, zaplatili řadoví spotřebitelé. Výrobci, firmy či podniky – včetně třeba čerpadlářů, obchodních řetězců nebo energetických podniků – si tak mohly kompenzovat ziskově slabší covidové roky. „Jinými slovy, firmy a podniky loni dokázaly přenést dražší energie a další navýšené náklady na spotřebitele, a ještě navíc si přitom zvýšit vlastní marže a zisky,“ vysvětlil Kovanda.
„Nejvyšší inflace za posledních několik desetiletí tudíž loni drtila hlavně střední třídu. Ta se totiž příliš nemá, jak bránit. Za její životní úroveň nebojuje vlivný neziskový sektor, jehož doménou je pomoc těm sociálně nejzranitelnějším. Tito nejchudší loni dokonce z velké části zůstali ´na svém´, zjišťuje již zmiňovaná studie,“ upozornil Kovanda.
Nejbohatší lidé zůstali z velké části uchráněni. „Mají totiž dividendové příjmy díky vlastnictví akcií firem a podniků, které těžily ze zmíněné maržové, resp. ziskové inflace. Bohatí lidé také často pronajímají nemovitosti, jichž vlastní více. Využili tak – jako firmy a podniky – fabulativního narativu a „válečné atmosféry“ ve společnosti. A zvýšili nájemné v pronajímaných nemovitostech – pronajímaných zhusta střední třídě – nad rámec objektivního růstu nákladů,“ uvedl Kovanda.
„Mimořádná inflace loňského roku tak ve výsledku znamenala nejen výrazné obecné zdražování. Ale také – a zejména – obrovský přesun bohatství. Jednak za hranice republiky, jednak od středních vrstev k již bohatým lidem, tedy například k vrcholným manažerům firem a podniků či k jejich akcionářům. Ti všichni těžili z fenoménu maržové, resp. ziskové inflace, která naopak dosud nejdramatičtěji v historii ČR srazila životní úroveň právě středních vrstev,“ uzavřel Kovanda.
