Návrh na konání srazu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v České republice je drzou provokací. O víkendu se v bavorském Řezně sešli sudetští Němci, kteří opět doufají, že české pohraničí bude jejich. Na 70. sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu, což je organizace s nacistickými kořeny, pronesl myšlenku budoucího uspořádání sudetoněmeckého sjezdu v České republice německý ministr vnitra Horst Seehofer a podpořil ho i mluvčí sudetských Němců Bernd Posselt. Ten opět zmínil, že ta pravá doba ještě nenastala, ale tak za dva až tři roky prý bude zajisté situace v České republice pro Němce příznivější. Seehofer ve svém projevu též ocenil přítomnost bývalého českého ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) a bývalého vicepremiéra Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL). Pro předsednictvo hnutí SPD jsou tyto výroky naprosto nepřijatelné a zásadním způsobem odmítáme jakékoliv aktivity vedoucí ke zpochybňování tzv. Benešových dekretů, které byly logickým důsledkem poválečného vypořádání s nacistickým běsněním. Za skandální považujeme také účast a vystoupení českého velvyslance v Německu Tomáše Podivínského (KDU-ČSL) na srazu. Návrh na konání srazu v České republice je drzou provokací.
Součástí sudetoněmeckého landsmanšaftu je i organizace WITIKOBUND, která je personálně jasně propojena se sudetským landsmanšaftem. Cituji ze zprávy českého ministerstva vnitra z roku 2004:,,Pozornost si rovněž zaslouží organizace sudetoněmeckých nacistů WITIKOBUND, který v prostředí landsmanšaftu šíří protičeské názory. Programem organizace je odčinění údajných válečných zločinů spáchaných spojenci na německém národě a dále odstranění lží o německých zločinech včetně takzvané holocaustové kultury, jakožto projevu neněmeckého myšlení.“
V roce 1949 byl vyhlášen jeden ze základních a dodnes platných dokumentů landsmanšaftu, tzv. Eichstättská adventní deklarace, kde se mj. objevují tyto požadavky: „Naším nezadatelným požadavkem je návrat vlasti v jazykových hranicích z roku 1937. Jde o nastolení udržitelného poměru mezi Německem a jeho západoslovanskými sousedy. Předpokladem pro to by také byla připravenost Čechů a Poláků vrátit vyhnaným Němcům jejich vlast. Všechny tyto úkoly mohou být řešeny pouze v rámci federalistického uspořádání Evropy“.
Tuto deklaraci podepsali: W. Becher (někdejší přívrženec Kameradschaftsbundu, člen NSDAP), Walter Brand (člen henleinovského hnutí), F. Brehm (SS Sturmbannführer, nositel zlatého stranického odznaku NSDAP), W. Hergl (SS Hauptsturmführer, funkcionář NSDAP), H. Hönig (člen NSDAP, nacistický novinář), H. Götz (bývalý spolupracovník nacistické tajné služby, člen NSDAP), E. Lemberg (nacista a v r. 1938 člen Sudetoněmeckého freikorpsu), W. Turnwald (člen NSDAP, spolupracovník SD), E. Franzel (původně soc. demokrat, za okupace policejní důstojník jednotky podílející se na popravách českých vlastenců v Kobylisích), W. Zawadil (vysoký funkcionář NSDAP a spolupracovník nacistické tajné služby), R. Schreiber (bývalý nacista), G. Preissler (bývalý nacista), H. Schütz (člen SdP), W. Jaksch (sociální demokrat), R. Reitzner (sociální demokrat), P. Sladek (duchovní).
Celostátně se Sudetoněmecký landsmanšaft ustavil 25. ledna 1950 na setkání v Detmoldu, kde bylo přijato druhé základní prohlášení SdL, které opět požadovalo právní nárok na vlast a znovuzískání vlasti. Mezi sedmnácti signatáři se to bývalými funkcionáři NSDAP opět jenom hemžilo: R. Lodgman, B. Tins, R. Staffen, R. Wollner, E. Leibl, H. Schmidt, K. Schneider, S. Benatzky, A. Diewock a další.
Sjezdu se na podporu landsmanšaftu v minulosti opakovaně zúčastnili vrcholní politici KDU-ČSL, ČSSD, TOP09 a předseda ODS Petr Fiala zase spolupracoval s předákem Sudetoněmeckého landsmanšaftu a Panevropské unie Berndem Posseltem. Exministr Daniel Herman (KDU-ČSL) o sudeťácích hovoří jako o „milých krajanech“.
