dnešní svátek má podobný obsah a poselství jako ten včerejší. Jan Hus byl 6. července zavražděn a upálen prostě proto, že se odmítal podřídit dogmatům, které diktovala tehdejší katolická církev a římská říše. Jan Hus byl velký český vlastenec. Spolupodílel se mimo jiné na tom, že třeba z Karlovy univerzity, kterou ovládali Němci a cizinci z celé Evropy, se stala v prvé řadě česká univerzita. Podporoval také českého krále v jeho souboji o suverenitu české země jak s římskou říší, tak s papežem. Prosazoval češtinu, česky kázal i psal a české písmo zdokonalil, vymyslel nám háčky a čárky.
Jako skutečný vlastenec nebyl nepřítel cizinců, jen měl prostě za to, že doma si má vládnout domácí národ a ne cizinci. Na jeho odkazu postavil německý teolog Martin Luther své učení a jím inspirované reformní církve.
Problém Jana Husa, statečného moudrého čestného muže, byl v tom, že byl politicky nekorektní. Jakkoli byly tehdy církev a šlechta nedotknutelná, Jan Hus říkal, že toho kdo se zpronevěřuje božímu zákonu, ten si nezaslouží úctu ani poslušnost poddaných. Ve svých kázáních a textech si nebral servítky a při popisu života církevních otců, neváhal používat slova, která by ještě nedávno televize musela vypípat.
Tak jako Cyril a Metoděj měl na srdci v prvé řadě svůj slovanský národ a křesťanské hodnoty. Tedy hodnoty, které jsou dnes cíleně likvidované kupodivu opět ze stejných nadnárodních center, pro které jsou na obtíž jak národy, tak ty křesťanské principy, jako je normální rodina, ale také absolutní rovnost všech lidí před Bohem. Evropské a světové mocenské elity, které se pokouší země střední Evropy ovládnout, ovšem právě tohle chtějí ze všeho nejméně. Nenechme si naše tradice a hodnoty vzít, nenechme si vzít svou zemi, mysleme na to, že právě pro nás a pro naši budoucnost umřel dobrovolně velký český mučedník.