Druhý velkomoravský kníže Rostislav potřeboval získat protiváhu vůči Východofranské říši, která se snažila ovládnout Velkou Moravu. Po roce 850 se kníže Rostislav začal stavět na odpor východofranskému králi Ludvíku Němci, krom jiného vyhnal z Moravy východofranské (latinské) kněze a poskytoval azyl Ludvíkovým odpůrcům.

V roce 855 se Ludvík Němec pokusil zlomit Rostislavovu projevovanou nezávislost vojensky a vpadl na Velkou Moravu. Jeho vojska došly až k Rostislavově hlavní pevnosti, kde Moravané franská vojska porazili a Rostislav pronásledoval východofranské vojáky až za hraniční řeku Dunaj a vyplenil východofranské území na druhém břehu. Žádost byzantskému císaři o příchod učitelů a šiřitelů křesťanství se měla stát dalším krokem na cestě k emancipaci Velkomoravské říše, neboť měla vést k vytvoření samostatné církevní organizace na Moravě v čele s arcibiskupem.

Jak vidno, naši dva věrozvěsti nepřinášeli křesťanskou víru. Tu zde už dávno šířili kněží dokonce až z Irska, ale měli pomoci dosáhnout pro Velkou Moravu naprostou svrchovanost. Moudrý kníže Rostislav věděl, jak je důležité mít pod kontrolou šíření hlavní státní ideologie, či přesněji, jak důležité je, aby mu v zemi nešířili svoji ideologii lidé placení Západem. Pokud vám boj o svrchovanost a propaganda připomene dnešek, nemýlíte se. Ano, přes tisíc let se nemění prostředky boje ani jeho cíl. Ovládnout slovanská území.

Některá moravská města na den Cyrila a Metoděje vyvěšují moravskou vlajku. To je pěkný zvyk a má význam, protože příchod věrozvěstů posílil velkomoravskou svrchovanost, a když na Moravě vyvěšujeme i vlajky české, přimlouval bych se, aby i v Čechách na ten velkomoravský svátek vyvěsili také vlajku moravskou. Koneckonců česká státnost má kořeny v té velkomoravské a oba věrozvěsti pracovali pro oba národy, přesněji pro povznesení a prospěch všech Slovanů.