„Máme obavy, aby částečné narovnání jedné historické křivdy neotevřelo řadu křivd nových. Pokud nebudou pozměňovací návrhy VV přijaty, nepodpoří strana Věci veřejné tuto formu církevního narovnání,“ pokračuje John.

Je třeba také zohlednit, že církev nebyla před rokem 1948 plnohodnotným vlastníkem. V případě, že chtěla majetek prodat, potřebovala souhlas státní správy.  Je nepřijatelné, že stát v souvislosti s majetkovým vyrovnáním výrazně navýšil majetek katolické církve, a to tím, že se jí má vrátit i majetek, vyvlastněný na základě pozemkové reformy v roce 1918/19. „Pro Věci veřejné je naprosto neakceptovatelné, aby v rámci navrácení majetku došlo k prolomení rozhodného období před Únorem 1948. Je třeba zmínit, že v některých ohledech se navrácení majetku váže dokonce až do doby Josefa II., a to v případě uznání nároku Náboženské matice.  Nelze očekávat, že v roce 2012 budeme řešit majetkové otázky z konce 18. století.“

„Není principielně možné, aby stát při navracení majetku měřil restituentům dvojím metrem. Stávající předkládaný vládní zákon říká, že oprávněné osobě stačí tvrzení typu ”jedna paní povídala” o tom, že mu nárokovaný majetek patří a stát mu ho buď musí vydat, nebo složitě dokazovat, že to není pravda. Není možné, aby dokazovací břímě zůstávalo na straně státu. Nevidíme také jediný důvod, proč osvobozovat církve a náboženská společenství od daně z příjmu a daně z převodu nemovitostí,“ uzavírá své vyjádření John.

„VV proto podávají pozměňovací návrh, který jasně říká, že důkazní břemeno má v plném rozsahu přejít na oprávněného, neboť ten žádá o vydání a svoji žádost musí podložit jasnými důkazy.

Stejně tak předkládají pozměňovací návrh, který ruší osvobození od daňových úlev, Věci veřejné rovněž navrhují ustanovení, omezující nárokování majetku, který církvím nepatří. Zjistí-li pozemkový úřad, že si církev nárokovala majetek, který ji nenáleží, uloží jí pokutu ve výši tržní ceny neoprávněně nárokovaného majetku. Tento návrh VV vychází z využití insolvenčního zákona,“ komentuje Klasnová.

„Navrhujeme také prodloužení v zákoně uvedených lhůt proto, aby stát měl čas na dostatečné prověření údajů církví. Jedná se o vydání obrovského majetku, který byl zabaven před více než půl stoletím a je potřeba zohlednit, že dané žádosti musí být řádně ověřeny. K tomu je zapotřebí, aby lhůty byly přiměřené a nedošlo kvůli špatnému úřednímu postupu ke škodě velkého rozsahu. Zde vycházíme z neblahé zkušenosti sousedních zemí především Polska, Slovenska, Maďarska a Slovinska,“ dodává Klasnová.

Důležitou součástí pozměňovacích návrhů Věcí veřejných je také návrh na rozšíření promlčecí doby. Jedná se totiž o vrácení rozsáhlého majetku a dá se předpokládat, že tento zákon nebude mít v praxi hladký průběh a bude generovat nedostatky, kterých by mohli někteří chtít využít pro svůj osobní prospěch. Proto VV navrhují zavedení promlčecí lhůty v délce 20 let, stejně jako tomu bylo v případě velké privatizace.

Věci veřejné také navrhují, aby finanční kompenzaci stát vůbec nevyplatil, a to vzhledem k neutěšenému stavu české ekonomiky a státních financí i vzhledem k tomu, že se jedná o nápravu jen některých historických křivd. Klub Věcí veřejných se ve své většině domnívá, že naturální plnění vyrovnání a ustavení přechodného období 17 let pro odluku církví od státu je v současných ekonomických podmínkách dostačující.

„Znovu opakujeme, že naším cílem není zpochybnění myšlenky historické nápravy.  V zájmu zachování dobrého jména církví a náboženských společenství a v zájmu zabránění případné vlně dalších křivd chceme předejít špatně provedenému vyrovnání a poučit se z bolestivých a právně velmi složitých zkušeností sousedních států, které vzešly právě z nepodařeného majetkového narovnání vzájemných vztahů. Stále postrádáme a měsíce voláme po dodání výčtového zákona. Bez jeho vypracování se bavíme pouze o majetkové virtuální realitě. Narovnání jedné křivdy NESMÍ vyvolat desítky křivd nových,“ uzavírá Klasnová.