Odvolání Policejního prezidenta Petra Lessyho a rychlost s jakou bylo provedeno, hraničí s bezpečnostním ohrožením podstaty státu a má mnohem hlubší konotace, než se může na první pohled zdát. „Bude-li i nadále sílit podezření ze zneužívání státních institucí k udržení a posílení politické moci, pak občan zcela ztrácí poslední možnost, jak se dovolat práva v této zemi,“ komentuje situaci místopředseda VV Jiří Kohout.

Základní pilíře státu, které mají být zárukou a oporou demokracie právního státu, jsou moc výkonná, moc soudní a moc zákonodárná. Podíváme-li se do novodobé historie našeho státu, pak u všech zmíněných pilířů nalezneme dlouhodobě pochybnosti o jejich nestrannosti a objektivitě. „Pokud tyto instituce byly zkorumpovány, je naprosto zásadním způsobem ohrožena bezpečnost tohoto státu a jeho občanů,“ říká Kohout a dodává, že pilíře moci jsou vzájemně provázány a jsou nezbytnou podmínkou pro fungování státu. Dále dodává, že Parlament a politici jsou svými mocenskými zájmy velmi často tlačeni k vytváření zákonných účelovostí či dokonce paskvilů.

„Je vysoce pravděpodobné, že jde o skryté zachování politického vlivu a nikoli primárně o zachování a pečování o zájmy státní či o potřeby občanů a daňových poplatníků. Jako příklad bych uvedl zákon o GIBS. Tento zákon evidentně vznikl coby jakási pojistka a kontrolní mechanismus nad policií v rukou ODS. Dokonce to byla podmínka zakotvená v koaliční smlouvě. Dnes je v reálném životě patrný účel tohoto zákona, kterým je detailní přehled o krocích policie a její naprostá kontrola.“ pokračuje místopředseda Kohout s tím, že ovládnutí těchto státních institucí je zcela zásadní pro vytváření obrazu skvěle fungujícího institucionálního rámce země. O co více podléhá soud a policie vlivu politických stran o to více je možná korupce v nejvyšších patrech naší politiky. V takto vytvořeném vzorci je pak snadné, aby nejvyšších představitelé soudu a policie pomáhali vládnoucím politickým stranám předkládat obraz perfektně fungujícího státu.

Absolutní nedostatek morálky představitelů státu

Proč nikoho nezajímá kontrast obrazu „skvěle fungujícího právního státu“ s každodenní realitou, kterou se musí běžný občan brodit? Synonymem pro popsaný proces je absolutní nedostatek morálky představitelů našeho státu. Vždyť jsou to právě šarvátky v nejvyšších patrech politiky, které se odvíjejí od postoje „nezávislých“ představitelů státních institucí, jež se velmi často stávají součástí těchto politických představení.  A tak se můžeme jen domnívat, že úporný politický souboj o státní zastupitelství byl pouhým krokem v přípravě na bitvu o Policii ČR, neboť spouštěcím momentem byl souhlas Státního zástupce, díky kterému byl případ Lessy ve správnou chvíli otevřen.

„Shrnu-li situaci, pak veškerou soudní i výkonnou moc má dlouhodobě pod svou jurisdikcí ODS s tichou podporou KDU-ČSL, dnešní TOP09. Znamená to, že dva nejvýznamnější státní resorty potřebné pro potírání korupce, tedy soud a Policii ČR, jsou ovládaný největšími vládními stranami. Odvoláním Lessyho a dosazením Červíčka tak nebrání nic dokonalé kontrole jedné politické strany, jejíž napojení na podnikatelské struktury spojované s rozkrádáním státu jsou ve všeobecném povědomí,“ uvádí Jiří Kohout.

„Dokladem celkového obrazu reálného stavu onoho institucionálního rámce je i cynický postoj šéfa GIBS Ivana Bílka, ale i dlouhodobý postoj ministra vnitra Kubiceho. V této souvislosti je nutné položit si zásadní otázku: Kdo má ve své gesci síly a prostředky používané v boji se zločinem? Není to náhodou právě GIBS či policie vedená ministrem vnitra a kde v současné době probíhá silný mocenský boj o její ovládnutí? Zmínění pánové by měli promptně dokládat důkazy, že tomu tak není a hájit čistotu základních složek státu a nikoliv důkazy vyžadovat. Jsou to právě oni, kdo může zcela legálně prokázat, že nejsou napojeni na politickou stranu. Není již vyšší instance, která by mohla prokázat dané skutečnosti. Jejich neochota k tomuto kroku o něčem svědčí. V právním státě je přeci nemožné, aby představitelé nejvyšších kontrolních orgánů arogantně doporučovali poslancům Pralamentu, aby si sehnali důkazy nebo mlčeli. Tak jedná někdo, kdo si je jistý, že jediným kdo ony důkazy má, je on sám, a nemůže tak být odhalena případná špinavá hra, kterou hraje.“ pokračuje Kohout.