Předně nešlo o zaměstnanecké výhody jako takové. Jde o zdanění těchto výhod. Dnes se počítají z nízké, tzv. "režijní" ceny, stanovené dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. To je samozřejmě další výhoda, jinými slovy daňový únik. A právě tato další výhoda, která jde jednoznačně na úkor veřejnosti, byla a je předmětem kritiky části poslanců inspirované stanoviskem klubu ODS. Smyslem návrhu tedy nebylo rušit benefity, ale odstranit daňový únik zvyšující státní deficit mírou, kterou není snadné stanovit. Nelze totiž vždy dobře určit, jaká část ceny např. za elektřinu nebo jízdenku jsou "režijní náklady" a co je již zaměstnavatelův úmysl, tedy snížit si odvod daně.

Občané většinou pochopí, že solidárnost ve zdravotnickém servisu je něco jiného, než "solidárnost" v placení daní za výrazně levnější jízdenky, nebo elektřinu. Je značný rozdíl mezi věcí nezbytnou a věcí zbytnou. Navíc je tu vynucována solidárnost veřejnosti s lidmi – zaměstnanci, jejichž zaměstnavatel "ty ostatní" rozhodně nehýčká.