Politika, kterou reprezentuje Alexis Tsipras se dnes skutečně snadno prodává vzhledem k tomu, že ve své rétorice se často odvolává na sociální cítění, demokracii a sjednocení levice. Tomu tleská krachující střední třída, která v této politice vidí spásu, ale také velký kapitál, protože dobře ví, jak nereálné a bezzubé tyto proklamace jsou. Tato strana na řecké politické scéně prakticky prokázala, že její „levicová“ politika končí u slovních proklamací a bez všech skrupulí v rámci komunální a odborářské politiky spolupracuje dokonce i s krajní pravicí proti komunistům.

Syriza, hlavně ústy svého předsedy, vyzývá ke sjednocení levice, ale za předpokladu, že tato se vzdá svého třídního postoje a projeví loajalitu imperialistickým organizacím jako je NATO a EU v její dnešní podobě.

Komunisté v Evropě však mají konkrétní zkušenost s tím, co je a není možné měnit v rámci současného systému. Připomínám vládnoucí AKEL na Kypru, účast francouzských nebo dánských komunistů ve vládních uskupeních. Tyto vlády místo aby přistoupily k radikálnímu zlepšování pozic vykořisťovaných lidových vrstev, pokračovaly a pokračují v buržoazní politice. Ve svém důsledku jsou jejich teoretické snahy o zlidšťování kapitalizmu a propagované změny shora pro lidi negativní. Žádných změn ve prospěch lidu není možné dosáhnout dokud nebude změněna podstata vlastnictví výrobních prostředků, čehož není možné docílit účastí ve vládních uskupeních, „přesvědčováním“ oligarchie o nutnosti být „lidský“, ani prostřednictvím reforem, ale pouze za katolické jednotné podpory lidových vrstev bojujících za svá přirozená práva.

Vystoupení Alexise Tsiprase svou účastí rozhodně nepodpořím.

Mgr. Věra Klontza-Jaklová, PhD.

(kandidát do Evropského parlamentu za KSČM, č. 18)