Musíme se rozhodovat mezi moderními informačními technologiemi a klasickým tištěným slovem, nebo najdou společné místo v našem životě?
Začátek dubna patří tradičně konferenci Internet ve státní správě a samosprávě (ISSS) v Hradci Králové. V jejím průběhu se opět potvrdila oprávněnost označení Vysočiny jako regionu informačních technologií. Udělení prestižního ocenění Český zavináč za dlouholeté úsilí kraje o rozvoj informační společnosti a vzornou spolupráci všech subjektů veřejné správy podtrhlo druhé místo Okříšek v populární soutěži Zlatý erb, doplněné ještě cenou za nejlepší bezbariérový web. Ceny jsou však jen třešničkou na dortu, nejdůležitější jsou projekty, které ukazují budoucnost využití informačních a komunikačních technologií ve veřejném sektoru.
Letos jsme se mohli pochlubit především novinkami v oblasti eHealthu (elektronizace zdravotnictví), kde ve spolupráci s tchajwanskou stranou připravujeme jako první v České republice zavedení elektronického objednávkového systému. Zájem odborníků vyvolalo představení unikátního široce zaměřeného projektu eBezpečnost, při kterém kraj spolupracuje s Hospodářskou komorou, Policií, školskými i sociálními pracovníky. Kolegové z ostatních krajů se zase při přípravě infrastruktury inspirují naší krajskou páteřní optickou sítí Rowanet. A mohl bych pokračovat mnoha dalšími, zvídavý čtenář si je však jistě najde na našem krajském webu.
Ovšem používání moderních technologií má i své negativní stránky, také pro ně platí přísloví o dobrém sluhovi, ale zlém pánovi. Odborníci upozorňují, že děti se dnes stávají doslova otroky počítačů a mobilů. Hodiny a hodiny esemeskují, mailují, jsou na ICQ a Facebooku, přitom ale ztrácí přirozené sociální vazby. A také stále méně čtou. Výsledkem je pak omezená slovní zásoba i problémy v osobní komunikaci.
Proto mě těší, že existuje projekt „Celé Česko čte dětem“ a dvojnásob mě potěšilo pozvání pelhřimovské Základní školy Osvobození na jednu z jeho aktivit. Malým čtvrťákům jsem četl z knížky o českých dějinách a potom jsme si povídali o tom, jestli jim doma čtou rodiče, jaké knížky mají nejraději, co jsem četl jako kluk apod. Byla to velmi příjemná hodinka, která ukázala, že se zájmem dětí o knížky to není zase tak špatné, důležitá je ale role rodiny.
Když se tedy vrátím k úvodní otázce, věřím, že odpověď zní: obojí! Informační technologie nám pomáhají v práci, ulehčují komunikaci s úřady, máme díky nim přehled o dění ve světě. Ale večer, po celodenním shonu, není nic příjemnějšího než se natáhnout na válendu a sáhnout po dobré knížce …
Svěrákem jsme začali, proto si dovolím s ním i skončit parafrázováním věty z filmu Marečku podejte mi pero: „I počítačový odborník si může přečíst Haška v originále.“
