Nemohu ale souhlasit s tím, že by kraj na větrnou energii – jak napsal ve své glose v Jihlavských listech pan redaktor Mazanec – používal dvojí metr. Pokud někdo měří různým druhům energie různě, pak je to stát, který legislativně garantoval pro obnovitelné zdroje na patnáct let odběr veškeré vyrobené energie a navíc dotované výkupní ceny. Pokud tedy sponzoruje aktivity v okolních obcích JE Dukovany, platí to ze svého zisku, zatímco provozovatelé větrných elektráren nabízí obcím příspěvky ze státních dotací. Bez nich by totiž žádný zisk neměli, výroba elektřiny z větru se prostě ekonomicky nevyplatí.
Mluvil jsem na téma větrných elektráren s řadou starostů, ani jeden však o ně nestál z důvodu přínosu pro životní prostředí. Koneckonců to zaznělo i na jednání u Nejvyššího správního soudu, kde bylo ze strany obcí uvedeno, že s penězi od investorů počítají na investiční akce. Chápu, že pro menší obce je taková nabídka lákavá, z vlastní dlouholeté zkušenosti zastupitele vím, jak se v rozpočtech otáčí každá koruna. Ale přesto je na místě otázka – je správné plnit obecní pokladnu za každou cenu, v tomto případě za cenu znehodnocení krajiny a životního prostředí?
Právě ochrana malebné krajiny, který vytváří podmanivou atmosféru Vysočiny, je důvodem, proč do věci vstoupil kraj. Protože se jedná o značně subjektivní záležitost, nechal odborníky zpracovat Strategii ochrany krajinného rázu a do doby jejího schválení pozastavil výstavbu větrných elektráren, aby nedošlo k nevratným škodám. K aktivnímu postupu kraje přispěla i řada petic a stížností občanských sdružení a také sousedních obcí proti větrníkům v konkrétních lokalitách. Mnohdy se totiž stává, že obec odsouhlasí stavbu elektrárny na svém katastru 2 - 3 kilometry od obydlené části, ale jen několik stovek metrů od domů sousední obce. Taková situace určitě nepřispívá ani k dobrým mezilidským vztahům.
Nelze tedy tvrdit, že kraj větrnou energii účelově diskriminuje, jak to dělá pan Janeček z České společnosti pro větrnou energii (ČSVE). Vedení kraje (napříč všemi politickými stranami) pouze zvažuje pro a proti a hledá ta nejvýhodnější řešení pro komplexní rozvoj Vysočiny. V případě větrných elektráren chce pouze zabránit jejich živelné výstavbě na úkor jiných možností využití území, např. pro rekreaci a turistiku. Že nejde o plané obavy, svědčí právě vyjádření představitelů ČSVE, podle nichž by mělo během několika let stát na Vysočině tisíc nebo dokonce dva tisíce větrníků! Představu o tom, jak by potom náš kraj vypadal, si můžete udělat z přiložené fotografie z Itáliie (zdroj: www.zelenalouka.org). Věřím, že to se žádnému soudnému čtenáři nemůže líbit.
Na druhé straně chápeme potřebu podpory obnovitelných zdrojů energie. Pro Vysočinu však považujeme za mnohem výhodnější např. kotelny na biomasu nebo bioplynové stanice. Zkusme si porovnat jejich výhody oproti větrníkům. Stavbu mohou provádět místní stavební firmy, které přitom zaměstnávají obyvatele kraje. Pro svůj provoz potřebují tato zařízení biomasu, tzn. odbyt produktů pro zemědělce a také pracovní místa při obsluze a dodávce surovin. Investorem jsou většinou místní firmy nebo zemědělská družstva, takže zisk zůstáva v regionu. Naproti tomu komponenty větrných elektráren se většinou vyrábí v Dánsku nebo Německu, smontování provede během několika dnů firma, která zpravidla není místní. Vlastní provoz je bezobslužný, pro region tedy neznamená ani multiplikační efekt ani pracovní místa, navíc zisk odchází z regionu investorům, kteří sídlí jinde. Přínos pro Vysočinu je tedy nulový, naopak podpora bioplynových stanic nebo kotelen na biomasu je v souladu se strategií kraje pro boj s ekonomickou krizí.
Ale aby to nevypadalo, že nemám vůbec rád větrníky. Naopak, třeba na těch šlehačkových si v cukrárně rád smlsnu. A při psaní tohoto článku jsem s dcerou sledoval pohádku O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi, který působil velice sympaticky. Na rozdíl od stometrových ocelových monster.
