Světovými i českými médii, včetně České televize, hýbe polská „justiční reforma“. Vládnoucí strana PiS se pokusila řešit problém úplatného soudnictví a jeho snah o ovlivňování politického směřování země. Nelze se jí divit. Takové snahy jsou jistě nepříjemné, zejména v době, kdy Evropská komise reaguje na samostatnější a méně submisivní politiku Polska vyhrožováním sankcemi.
Navržené řešení, které mělo být prakticky realizováno třemi zákony přijatými polským Sejmem, však není ideální. Je poznamenáno jednak vyhrocenou politickou situací, jednak přirozenou snahou zmocnit se, podle hesla kdo má zodpovědnost ten taky musí rozhodovat, co nejvíce pravomocí.
A tady je zakopán kámen úrazu. Takové chování je sice pochopitelné, ale téměř vždy, jak dokládá historie, vede ke špatným koncům. Na možnost bojovat s politickými protivníky silou doplatilo i, svou myšlenkovou podstatou humanitní, komunistické hnutí. Demokracie, jinak řečeno vláda většiny, se totiž může, svěřením represivních orgánů do rukou vybraných reprezentantů, snadno změnit ve vládu menšiny. Vládu oněch reprezentantů. Proto, jak v ČT konstatoval předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, obsahují ústavy současných demokratických států princip tří nezávislých pilířů moci. Moci zákonodárné, výkonné a soudní. Podle jeho slov se uplatněním tohoto principu stává stát státem právním.
Právní stát zůstává státem demokratickým a vzájemně se kontrolující nezávislé pilíře moci zabraňují převzetí moci úzkou mocenskou skupinou. Zabraňují tak degradaci demokratického státu v totalitu.
Tolik teorie. V praxi se však vždy vyskytnou nějaké mouchy a chceme-li, aby lidský výtvor (stroj stejně jako státoprávní uspořádání) vytvořený podle teoretických zásad fungoval, musíme postupně mouchy vychytat. Politické dění posledních desetiletí jasně ukazuje, že hlavní mouchou současného právního státu je fakt, že ony zmíněné pilíře moci jsou nezávislé buď jenom formálně, nebo naopak nezávislé až příliš.
Jako příklad státu s pouze formální nezávislosti moci soudní a výkonné lze s čistým svědomím uvést Českou Republiku, zejména v podobě před zavedením přímé volby prezidenta. Jmenování představitelů moci výkonné i soudní bylo plně v rukou moci zákonodárné, řečeno na plnou hubu, v moci silných stran, což se v ryzí podobě projevilo v době opoziční smlouvy.
Neznám poměry v Polsku tak důkladně jako poměry v České Republice, ze správ polské TVP info lze však dost spolehlivě usoudit, že Polsko se potýká spíše s druhým problémem. S přílišnou nezávislostí soudního systému projevující se různými nešvary. Když se to začalo projevovat i v oslabování pozice polské vlády při obraně zbývající části státní suverenity, začali Poláci jednat.
PiS připravila tři zákony realizující „reformu soudnictví“ a zajistila jejich schválení Sejmem. Bohužel však, i když (jak už bylo řečeno výše) pochopitelně, zvolila to nejjednodušší řešení ve stylu ode zdi ke zdi. Přílišnou nezávislost se snažila nahradit téměř absolutní závislostí na moci zákonodárné. Dohonila a předhonila tak Českou Republiku.
Svým vetem však prezident Duda poskytl polské vládě jedinečnou šanci. Dal Polákům možnost se na chvíli zastavit, promyslet souvislosti a zvolit řešení, které povede ke skutečnému zkvalitnění demokracie. Takové řešení, které zachová nezávislost soudní moci na moci zákonodárné a přitom zabrání pádu do pasti přílišné nezávislosti, existuje. Mimochodem, ve svém volebním programu ho má i české volební uskupení stran a hnutí – Rozumní – připravující se na podzimní volby. Spočívá v přímé volbě vrcholných představitelů soudních orgánů voliči. Soudní moc s takto zvolenými představiteli bude plně nezávislá na ostatních pilířích moci, současně však bude plně zodpovědná občanům. Uskutečnit takový systém by bylo v Polsku relativně snadné. Orgán zodpovědný za personální politiku v rámci soudnictví a obsazený soudci již existuje. Stačilo by jenom omezit funkční období jeho členů, např. na šest let a zajistit jeho postupnou obměnu přímou volbou nových členů, např. každé tři roky. Strana, která má parlamentní většinu se takového řešení bát nemusí, lidé, kteří jí volbou projevili důvěru, budou volit představitele podobného politického zaměření, na druhé straně ale budou mít nezávisle zvolení představitelé motivaci postavit se snahám o zneužívání moci. To není jen šedá teorie, to už doložil svým vetem prezident Duda.
Držme Polákům palce, aby svou šanci využili. Nebude to nezištně. Podaří-li se jim to, budou nám skvělým příkladem.
Jiří Matuszek
