To nejhorší v nás často probouzí to nejlepší. Je skvělé vidět, kolik lidí, nejen z řad Trikolóra, v této obtížné době pomáhá druhým. Zcela nezištně a sama od sebe.

Svou troškou do mlýna může přispět většina z nás, což se také děje.

Lidé si totiž poradí i bez státu. Sociální sítě jsou sice zlý pán, ale teď i dobrý sluha. Restaurace, které musely zavřít, na nich nabízejí k odběru za poloviční ceny hotová jídla sebou. Ženy, které umí šít, se daly dohromady nejen ve facebookové skupině Česko šije roušky a šijí roušky pro nemocnice, prodavače, seniory a další potřebné. Česká televize v rekordním čase zahájila vysílání naučného pořadu pro děti, co se nyní musí učit doma a některá nakladatelství zpřístupnila zdarma elektronické učebnice a firmy online výukové programy. Městská knihovna v Praze uvolnila 1700 titulů elektronických knih. Psychologové nabízejí své služby po telefonu. Dala se dohromady IT komunita. Pět set programátorů vyvíjí moderní call centrum místo těch, co kolabují, aplikaci na vysledování nakažených (aby se vytvořila mapa růstu nákazy) a projekt Pomůžeme si, který umožňuje snadné propojení institucí, které potřebují pomoc s těmi, co pomoc nabízejí. Firmy nabízejí za režijní ceny výrobu respirátorů a roušek. Rektor ČVUT předvedl, jak si lze vyrobit i respirátor...

Zapojit se může dle svých možností opravdu každý z nás. Kdyby se nám podařilo přenést tu vlnu pozitivních skutků a emocí i do doby „po koronaviru“, bylo by to moc fajn...

Společně to dáme, my Češi, Moravané a Slezané jsme skvělí a já opravdu věřím, že zvládneme vše.