Dva měsíce jsem pořádně nevytáhnul paty do lesa. A když jsem byl na lodi, pořádně nenahodil. Nějak se mi nechtělo. Až těsně před koncem rybářské a blížícím se koncem houbařské sezóny, jsem pocítil touhu, že se mi chce. A tak jsem včera lítal po Orlíku s vláčákem. Ani rybička. Dneska po lese za sametonožkama. Kromě dvou trsů třepenitek jsem nenašel nic. A teď už budu sedět doma a brblat. ”Už aby byl duben a já mohl do lesa na smrže, kačenky a podtrnky. Už aby byl červen a já mohl chytat dravce.”

A tak nějak je to pořád. A věřím, že nejen u mě. Spousty věcí si neužijeme, když jich je hojnost. A pak o to více jsme nespokojení, když jich momentálně nemáme.

Tak přeje nám všem, ať si umíme užívat a vážit věcí i v době jejich hojnosti. A nemusí nám až jejich nedostatek připomenout, jak rádi je máme.

Přeju všem hezký příští rok.