Nejde ani tak o to zda se konal nebo nekonal tu nebo onde ohňostroj či zmatená videoprojekce za peníze daňových poplatníků, ale o to co následovalo a jak bude celý rok pokračovat. Austrálie se dál potýkala s rozsáhlými požáry, které jsou označovány za největší a nejtragičtější v historii a navíc panují pochybnosti, zda nebyly založeny úmyslně. Už 3. ledna svět musel reagovat na bezprecedentní porušení mezinárodního práva ze strany USA a to na vraždu íránského generála Kásima Sulejmaního a iráckého Abu Mahdi al-Muhandis a dalších 10 lidí v iráckém hlavním městě Bagdádu, a to pomocí dálkově řízeného bezpilotního letounu. Tedy úmyslný, plánovaný vojenský zásah cizí státní moci proti občanům jiných států na jejich území, resp. území dalšího suverénního státu OSN. 

V první reakci jsem to označil za víc než jen nebezpečnou provokaci, ale za jasný důvod k válce (chcete-li casus belli). Ostatní politici byli buď opatrní, nebo se našli i tací, kteří takové porušení mezinárodního práva tedy zločin proti míru schvalovali, no ostuda. Jen prezident Zeman a premiér Babiš vyzvali k jednání o snížení napětí prostřednictvím Evropské unie. Dánsko (jeden ze zakládajících států NATO) rozhodlo o stažení svých vojáků z Iráku.  

Vedoucí představitelé Francie, Velké Británie a Německa (trochu nám to připomíná Mnichov) vyzvali k jednání a krokům proti eskalaci napětí v regionu, které sami pomáhali vyvolat už před léty. USA naopak posilují kontingent o další 3000 vojáků, tedy eskalace. Přitom prezident Trump neměl ani odvahu už na Vánoce 2018 zaletět do Bagdádu při návštěvě vojáků v Iráku a raději se zastavil jen na americké vojenské základně, kterou tam dlouhodobě mají. To vše jen svědčí o tom, že letošní rok nevěští nic dobrého.

Co s tím tedy? Nezbývá než se vrátit k tomu, co poučeni hrůzami 2. Světové války rozhodli zakladatelé OSN. Vrátit se k jednání RB OSN a odsoudit tento brutální válečný čin a přimět i amerického prezidenta, aby respektoval mezinárodní právo, nevyhrožoval ničením kulturních památek bývalé Mezopotámie, ani další likvidací jim nepohodlných osob. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech jasně říká, že každý národ má právo na svůj politický režim a na využívání svých přírodních zdrojů. Toto ustanovení nelze vykládat tak, že by to narušovalo americkou bezpečnost. Nic takového není pravda, Irán ani Irák nemá žádnou svou vojenskou základnu na území USA a Američané nemohou beztrestně vraždit občany jiných států kdekoli po světě. Takové právo mezinárodní společenství nezná a ani ho nemůže nikomu poskytnout. 

Chápu, že si to mohou někteří američtí vojáci myslet, když se jim podařilo mnohokrát vyhnout se odpovědnosti za smrt jiných lidí. V Evropě máme přece některé příklady, třeba nepotrestání smrti 20 civilistů v italské Cavalese, za měsíc bude opět výročí tohoto hrůzného zločinu. A mohl bych pokračovat. Ale raději nebudu, přál bych si, aby čeští vojáci nemuseli být na žádné misi v Iráku ani jinde, pokud k tomu nebude autoritativní rozhodnutí RB OSN. A aby pokud chtějí jiné státy pro své občany získávat bezpečnostní kvalifikaci od nás, aby ji měli možnost získávat na českých vojenských nebo policejních školách. Nejvíc bych si přál, aby mluvila skutečná diplomacie a ne zbraně.