Lži, manipulace, překrucování, to je něco, na co jsme si na české politické scéně zvykli. Když ovšem na českou politickou scénu vstupoval Tomio Okamura, byla jsem ráda, že si vzal inspiraci u KSČM v oblasti prosazování referenda nebo protikorupčních zákonů či debyrokratizaci EU. O to horší bylo ale mé prozření, když se zařadil po bok tradičních stran a právě lži, manipulace a překrucování se staly dennodenním standardem zástupců SPD. Europoslanec Ivan David šel ovšem ale ještě dál. Svými útoky na mou osobu, a tím na celou KSČM, se chce vymluvit ze své zodpovědnosti za šílené hlasování „o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy“. Nemá ani tolik cti, jako generál Blaško, který se za své hlasování veřejně omluvil. 

Nikdo rozumný snad nemůže věřit tomu, že bych schvalovala popírání holokaustu, schvalovala fašistické zločiny nebo bych byla lhostejná vůči čemukoli, co byť jen koketuje s neonacismem. Na druhou stranu je ale dobře, že Ivan David tuto otázku znovu otevřel, alespoň nezapadne to, na co chci v souvislosti s rezolucí od začátku upozornit. Stejně tak nesmyslné je obviňovat mě, že chci zrušit dekrety prezidenta Beneše. Naopak – například členové Klubu českého pohraničí znají můj příspěvek v Hraničáři, kde jsem se v loňském roce právě Benešovými dekrety zabývala z pohledu evropského a jasně svůj text ukončila slovy: „Nenechme si přepisovat naši historii – na to ostatně upozorňoval i Edvard Beneš ve svém projevu ke Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých už v prosinci 1945: „Říkal jsem vám…, že máte všechno zaznamenávat a povědět… Ne snad proto, abyste vyložili nám všem svá utrpení, ale proto, abyste se mohli znovu bránit, až oni začnou se svojí očišťovací kampaní…a že začnou, o tom buďte přesvědčeni!“ Dekrety prezidenta republiky nesmí být zrušeny. Historická pravda nesmí dostat další políček!“

Takže ještě jednou k rezoluci Europarlamentu: V prvé řadě, nebyla to smlouva mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem, co vytvořilo podmínky k zahájení II. světové války, ale zrada západních mocností, která vyústila v Mnichovskou dohodu – v dokument, který byl pro tehdejší Československo likvidační a Hitlerovi vytvořil podmínky k rozpoutání nejhrůznější války v dějinách lidstva a které odstartoval napadením Polska. Dokument také vyzývá k revizi fašismu. Jsem přesvědčena, že fašismus byl po válce jasně definován všemi hrůzami a obětmi, které způsobil. Kdo má na revizi fašismu zájem je otázka, kterou bychom se měli zabývat. A to především ve světle událostí, které se dějí na Ukrajině, v Pobaltí, ale třeba i v Polsku.

 Co se týká totalitních režimů, tady pana Davida opět zklamu. Skutečný totalitní režim je jednoznačně odsouzeníhodný, ale populistické zneužívání pojmů bez jejich jasné definice je jen relativizování. A o tom to celé je. Rezoluce je postavena na relativnosti, aby dala prostor pro manipulaci všem, kdo mají zájem historii přepisovat podle aktuálních potřeb. 

 Já, Kateřina Konečná, budu vždy hájit spravedlnost a historickou pravdu, a proto jsem jako jediná ze všech českých europoslanců hlasovala proti výše zmíněné rezoluci. Europoslanci za SPD před volbami jen populisticky slibovali. A když je teď voliči nachytali, lžou a vlastní vinu svalují na druhé. Takhle si hájení českých zájmů nepředstavuji. A i kdyby si Ivan David vylhal tisíc článků, odpovědnost za své hlasování pro naprosto hrozný dokument, tím nesmyje.