Lidskost a skutečná pomoc pro naše lidi v tomto úřadu není žádoucí. Na každého, kdo tzv. nejde stoprocentně „s námi“ je připraven kýbl špíny, který se v pravý čas najde. A platilo to za minulého režimu a platí to dodnes.
Přece to nebylo jenom fenoménem minulého režimu, že mladý odborník, začátečník, nemohl publikovat, aniž by se pod jeho dílo přidáním několika větiček připojil nějaký šéf, či zasloužilý pracovník oné instituce. (Malá odbočka, na západě to bylo a je naprosto samozřejmé, že se pod geniální dílo někoho kdo je NO NAME podepíše někdo, kdo je NAME, ale už bez nápadů. Jsou o tom romány, filmy). A jdu-li do oboru, který znám - copak si můžete myslet, že zpěvačka Madonna mohla složit spoustu svých největších hitů sama?
Tak to prostě funguje zcela normálně na západě – tam jde hlavně o peníze. A fungovalo to bohužel i u nás za minulého režimu, kde sice o žádné peníze moc nešlo, protože žádné nebyly, ale šlo o prestiž. Nakonec to funguje i dodnes v mnoha oborech činností, včetně vědy, jak mnohdy prosákly zvěsti i z nejvyšších vědeckých institucí.
Samozřejmě prokurátor Urválek je velké jméno negace, jenomže sám si pamatuji, že v té době, kdy se jeho zločinná činnost začala dostávat na veřejnost, v roce 1968, jsme my, tehdy mladí, měli úplně jiné předměty našeho zájmu. Takže paní Válková skutečně nemusela o Urválkovi a jeho minulosti nic slyšet, anebo ji to prostě šlo tak zvaně jedním uchem dovnitř druhým ven. Urválek jako synonymum justičních vražd, se začal objevovat ve své zrůdné „velikosti“ až po roce 1989.
Jeden můj internetový známý mne poprosil, abych požádal někoho z oblasti justice a práva, který by pomohl oné jedenáctileté dívence, kterou úřady umístily do ústavu, i když měla milující babičku, která se o ni starala. Nevím zcela přesně pozadí tohoto příběhu nešťastného dítěte. Ale to je přesně práce pro ombudsmana, ombudsmanku. Pomoci tam, kde jsou zákony nelidsky přísné, pokud se aplikují formalistickým přístupem. Nacházet řešení z neřešitelných situací. Paní profesorka Válková by byla velice vhodnou osobností pro tuto službu. Zažil jsem ji jako moderátorku sporných kauz, kde dokázala naslouchat oběma stranám sporu a nacházet řešení.
Velice mne mrzí, že se paní profesorka nechala zviklat a že nebude usilovat o funkci ombudsmanky. Otevírá tak cestu někomu, kdo bude zase obhajovat nošení muslimských šátků ve zdravotních školách i když to školní řád příslušné instituce zakazuje. Paní profesorko, sledoval jsem neúprosný útok na Vás jak moderátora ČT, který měl být nestranný, tak nenávistného disidenta. Škoda, že jste neodrazila jejich útok tím, že tento institut probační a mediační služby funguje i dodnes. A to i v případě politické kauzy, jak by o tom mohl vyprávět A. B. Bartoš, předseda Národní demokracie, který „vyfasoval“ podmínku za to, co řekl nebo napsal (samozřejmě, že s tím co napsal nebo řekl zásadně nesouhlasím, ale právě tak nesouhlasím s tím, že byl za pouhá slova odsouzen).
Paní profesorko, buďte jako správný kozoroh neústupná. Nevzdávejte to. Takové lidi jako jste vy, nebo pan Křeček (který už bohužel své místo zástupce ombudsmana neobhájil) tento úřad potřebuje jako sůl.
Mgr. Petr Hannig, předseda strany ROZUMNÍ – za spravedlnost a životní jistoty , bývalý prezidentský kandidát
