Dámy a pánové, dovolte mi také říct pár slov k návrhu zákona o odpadech. Musím úvodem říct, že to nedělám často, abych vystupoval na téma životního prostředí, ale odpady byly byznys, jsou byznys a budou byznys. Prostě, to je realita. A samozřejmě pak tady máme různé vizionáře, kteří nám tady říkají vize, mělo by se, ale pak se musíme podívat, jaká je realita. Já říkám, že úkolem toho legislativního procesu teď bude sladit vize s realitou. A když říkám, že odpady jsou byznys, tak bych nerad, aby v konečném důsledku toho platili koncoví uživatelé obce a hlavně jejich občané, protože si myslím, že nás čeká minimálně 15 let velkých změn. Já si myslím, že to je docela velký průlom do tohoto odvětví lidské činnosti a je potřeba si říct a vyvrátit pár mýtů. Víte, tady když jsme vždycky řešili odpady, tak tady byl spor mezi těmi, kteří skládkují a těmi, kteří spalují a každý říkal výhody, nevýhody. Nakonec víme a nemá cenu to tady dále rozebírat, jak to je. Jinak musím říct, že jsem tady ve střetu zájmů, protože na území naší obce je velká skládka a je to byznys. Nezastírám to. Pro obec. Ale na druhou stranu to chápu. Posouváme se, řekl bych, v úrovni naší společnosti někam dál. Já si myslím, že je potřeba říkat vize, ale znovu opakuji, je potřeba sladit je se skutečností.
Evropská unie podle mě správně odchází od spalování k separaci a následné recyklaci. Já si myslím, že to je správný směr. Akorát vy, všichni, co jste v komunálních orgánech, jste komunálními politiky, víte, jaký je dneska problém, protože občané separují, a dokonce velmi dobře a řekl bych, že v Evropské unii, dá se říct, jsme skoro nadprůměrní. Vím, že naše město je jedno z těch, které má nejnižší podíl zbytkového komunálního odpadu na obyvatele. Prostě separovat se nám daří. Já si myslím, že to je moderní trend a je to správný trend, ale zase se k tomu musí říct to ale. Co s tím separátem budeme dělat. Víte, byla doba, kdy Čína brala lodě PET flašek. Dneska už to nepotřebují. Už jsou někde jinde a teď, co s tím. Protože všichni, co se pohybujeme v tomto odvětví, víme, že za tyto separáty musíme platit, že už za ně nedostáváme peníze. To znamená, my podporujeme ekonomicky i ekologicky naše občany, aby separovali a na druhé straně jsme trestáni, protože o ten separát nikdo nemá zájem a když už, tak za, řekl bych, velmi tvrdé peníze. Proto také vítám ten kompromisní návrh, který tady padl na rok 2030 ohledně skládek, protože ono to fakt není jednoduché, ze dne na den, 2024 je za chvilku z hlediska lidského života, to přijde velmi rychle a je potřeba přizpůsobit společnost, průmysl a vlastně naše občany k tomu, že ten systém bude vypadat jinak a otázka, jak to bude, tak to je předmětem našeho jednání.
Když jsem mluvil o věčném boji skládkařů se spalovači, tak dneska se to posouvá jinam. Dneska ten boj je mezi separací a následnou recyklací a spalovači. Já tady řeknu jednu myšlenku, která samozřejmě se dá vyvrátit, říkat, že jsou nějaká procenta, ale když budete recyklovat, ptám se, bude se spalovat? Asi trochu ano, ale žádný zázrak to nebude, protože většina, říká se 65 %, by se měla recyklovat, část skončí jako nespalitelný odpad a část by se měla dát spálit. Tady jsem našel nějaký koeficient spalitelnosti, nebo jak se to říká. Já si myslím, že tady je trošku kámen úrazu. A co mě trochu znejistilo, protože o těch parametrech bych se rád bavil na jednání výboru, trochu mě znejistila podpora té separace a postoj spaloven k těmto problémům, protože jsem zaregistroval, že je zájem podnikatelské lobby stavět nové spalovny. A ony by to nedělaly jenom tak, kdyby neměly, co spalovat. Mám pocit, že v tom návrhu zákona je potřeba se podívat na parametry podpory recyklace a případného trestání, kdo to dělat nebude, protože není možné, aby pak odpad končil jen tak ve spalovnách a říkali jsme, že to je v pořádku. V pořádku to není. Takže motivace pro obce, jednoznačně motivace pro občany a snažit se, aby ten systém nebyl zbytečně drahý. Já mám právě obavy z toho, že vize je krásná věc, naše představy jsou dobré a můžeme o nich diskutovat, ale na druhé straně je potřeba říct, že každá sranda něco stojí, jak se říká lidově. A pokud dneska jsou naši občané zvyklí platit nějaký poplatek a někde s podporou obce, někde ne, tak je potřeba říct, že životní prostředí, péče o životní prostředí je samozřejmě drahá věc.
K tomu konci skládkování. Ještě tady nepadla jedna věc. Ten poplatek za to skládkování se přece zvyšuje do roku 2030. Takže tady je negativní motivace na ty skládky nedávat. Takže neříkejme, že to je jen tak, že do roku 2030 se nic nestane a bude se skládkovat o sto šest. Nebude, protože to bude drahé. Bude to drahé pro většinu obcí. Řekněme si, že ta diskuse by skutečně neměla být o tom, jestli skládky nebo spalovny, ale spalovny versus separace a recyklace. To, co tady mluvil pan kolega Honza Zahradník o oběhové ekonomice, to je hezká vize, je to fikce. Bez určitých odpadů to nikdy nepůjde. Já jsem realista. Ale na druhou stranu je potřeba říct, že také výrobci výrobků a jsme konzumní společnost, chceme ty výrobky, budou muset dělat obaly z jiných materiálů. To si řekněme na rovinu. To tak musí být a musí to jít ruku v ruce. Já musím říct, že v souladu s přesvědčením našeho klubu podpoříme projití tohoto návrhu zákona do druhého čtení a já mám velkou prosbu na všechny v sále, aby podpořili propuštění všech čtyř zákonů také do hospodářského výboru, protože o čem to hlavně je kromě ekologických vizí, tak je to hlavně o penězích. Jak jsem řekl, odpady byly byznys, jsou byznys a byznysem zůstanou.
Děkuji za pozornost.
