„S německými partnery již diskutujeme detaily, připravujeme studii proveditelnosti vysokorychlostní trati a trasy, kudy by mohla železnice vést, řešíme konkrétní vedení společného 26 km dlouhého krušnohorského tunelu, včetně financování,“ říká ministr dopravy Karel Havlíček. Díky nové vysokorychlostní trati bude cesta mezi Prahou a Drážďanami trvat pouze 60 minut, a tím se zkrátí na polovinu.
Česká republika společným dopisem adresovaným eurokomisařce pro dopravu Adině Văleanové podpořila německou žádost o spolufinancování přípravy německého úseku z prostředků CEF. Na české straně budou přípravné práce na projektu zatím financovány z národních zdrojů a následně od roku 2021 z CEF2.
Příprava stavby (ZDE) se v současnosti hlavně zaměřuje na úsek Ústí nad Labem – Drážďany, včetně 26 km dlouhého tunelového úseku. Pro Správu železnic se zpracovává studie proveditelnosti, jejímž cílem je zvolit vhodnou trasu vedení trati a odpovídající rychlost pro osobní a nákladní dopravu.
Společné náklady na přípravu přeshraničního tunelu jsou děleny v poměru 43 (ČR) : 57 (SRN), tento poměr zohledňuje délku tunelu na jednotlivých stranách hranice. Ze strany Spolkové republiky Německo jsou předpokládány náklady předprojektové fáze 30 – 40 mil. EUR, celkové náklady projektování jsou pak očekávány ve výši přibližně 500 mil. EUR.
Mezi další společná témata jednání v Berlíně patřila také otázka modernizace železnice z Prahy přes Plzeň – Domažlice – Furth im Wald – Mnichov a Norimberk. Modernizace tratě Plzeň – Domažlice – státní hranice proběhne v její plné délce na zhruba 70 km.
Cílem staveb je zvýšení traťové rychlosti do 140 km/hod na stávajících úsecích trati a až na 200 km/hod na nových přeložkách, jejichž délka a řešení byla upřesněna v návaznosti na dokončení studie proveditelnosti. Pro ČR je zásadní, aby na německé straně proběhla elektrizace a zkapacitnění úseku Schwandorf – Furth im Wald a navázalo se tak z hlediska rozsahu úprav na probíhající kroky v projektové přípravě v České republice.
Delegace se také věnovaly otázce alternativní mobility, kdy český ministr dopravy informoval o vyhlášení dalších výzev pro výstavbu vodíkových plnicích stanic a na podporu výstavby běžných dobíjecích stanic. Česká republika by ráda čerpala ze zkušeností Německa se zaváděním vodíkové mobility. „Vnímám jako důležité získat informace především o využitelnosti vodíkového pohonu v naší železniční dopravě,“ říká Karel Havlíček.
