Ani 30. Pražírna nezačala jinak než dopravní problematikou. Tentokrát jsme debatovali v Dobrušce a byť jsem se snažil stručně shrnout i aktuální stav a výhled krajských silnic, diskuse byla zejména o veřejné vlakové a autobusové dopravě. V současné době je dopravní obslužnost z hlediska veřejné dopravy v Dobrušce navázána převážně na autobusovou dopravu, a to zejména s ohledem na aktuální technické možnosti železniční sítě v tomto regionu a v té souvislosti diskutované tzv. Petrovické spojce, která by tyto podmínky změnila, a kdy bez ohledu na dosavadní neúspěšná jednání se státem to nevzdáváme a budeme zpracovávat studii proveditelnosti. Dalším hlediskem je také ekonomická nákladnost železniční dopravy, která je podstatně vyšší než za stejný počet ujetých kilometrů doprava autobusová. Přesto již nyní chceme vyhovět některým požadavkům a v rámci finančních možností počet vlakových spojení přes Dobrušku navýšit. Blíže o tom budu veřejnost informovat v brzké době.
Řada dotazů se týkala také autobusových spojů – například i přímých spojů z Dobrušky do HK nebo do Prahy. V tom prvním případě se snažíme spoje plánovat tak, aby se do HK dostali lidé ze všech míst regionu, a proto se ne vždy nebo ne u každého spoje daří tento předpoklad skloubit i se zkrácením doby dopravy z Dobrušky do cílové stanice. Musíme však opět přihlížet v prvé řadě k tomu, abychom obsloužili celý kraj s co možná největším počtem i frekvencí spojení v rámci daných finančních možností. A co se „dálkových“ spojení týká (tedy těch, které míří za hranice našeho kraje) – mezi něž například patří spoje do Prahy, Brna apod., ty můžeme z krajského rozpočtu financovat pouze částečně – tedy v úsecích, které jsou ještě na území KHK. Pokud se však jedná o tzv. přímé spoje, ty do toho nespadají, kraj nemá nárok je ze svého rozpočtu hradit a jsou výhradně provozované jako komerční spoje jednotlivých dopravců.
Zabývali jsme se také tématem sociální péče a prací městské i státní policie v souvislosti s dopravním provozem. Odnesl jsem si tradiční domácí úkol týkající se možnosti přemístění nebo zřízení další autobusové zastávky v hustě obydlené části Dobrušky, a hlavně opět ujištění, že tato setkání mají smysl. Doufám, že i mí hosté neodcházeli s pocitem promarněného času a těším se zase někdy příště.
