Mezi mnoha mailovými zprávami, které denně dostávám, je i text nazvaný „Jak nás svět vidí“. V něm se píše, že jeden vysoce postavený americký občan o nás prohlásil : „Máme vás dobře zanalyzované. Vypadáte dobře, jste výborní technici, sportovci, máte krásné ženy, měli jste jeden z nejlepších průmyslů na světě, z 3500 oborů jste jich provozovali 1800, což neměl nikdo. Od výroby knoflíků, skla, porcelánu, piva, zbraní až po jaderné elektrárny…..máte nádhernou zemi, ale máte jeden velký průšvih. Jste všichni proti všem….Co se vám však za posledních 30 let podařilo, to se nepodařilo ani minulému režimu, úplně vynulovat úspěchy, kterých jste v minulosti dosáhli. Dnes jste pouze skladem a montovnou Evropy.“
Toto je asi pravda. Svědčí o tom nejenom to, co všichni vidíme, ale i fakt, že americká renomovaná investiční banka J. P. Morgan nás v roce 2017 přeřadila z kategorie středně rozvinutých průmyslových zemí do kategorie zemí rozvojových, kde jsme dle mezinárodních statistických standardů nikdy za 100 let své existence nebyli.
Bez přehánění se dá říci, že český národ a Češi vůbec byli vždy okolním světem vnímáni jako národ vzdělaných, šikovných, pracovitých, chytrých a inteligentních lidí. České školství, zdravotnictví, průmysl i zemědělství nás dobře živily, a to nejen díky Baťovi, Škodovi, Kolbenovi či Čubovi, jsme byli známi v celém světě.
To, že jsme téměř vše ztratili, má své hluboké příčiny, jejichž analýza z hlediska ekonomického, politického či společenského je nad rámec tohoto blogu. Běžný občan chápe, že každý převrat něco stojí a vždy dochází k majetkovým přesunům a změnám. V našem případě jsme ale ztratili téměř vše, co našinci vybudovali za mnoho generací před námi a ještě jsme se téměř nesplatitelně zadlužili. Snad žádná postsocialistická země nedopadla tak špatně, jako ta naše.
Tak, jako každá společnost, i ta naše není složena pouze z těch šikovných, chytrých a pracovitých. Trpíme i mnoha negativními neduhy, jako je vysoký stupeň závisti, všeobecná korupce, servilita, politický oportunismus atd. Práskačství je také náš fenomén. Práskáme na sebe doma i v zahraničí. Bylo to za Rakouska-Uherska, za Němců, za Rusů i za EU. Práskači vždy chtěli získat výhody, postavení, moc i peníze. Morálka nemorálka, peníze jsou peníze.
Těch příčin našeho vyřazení ze skupiny průmyslově vyspělých zemí je celá řada. Jako společného jmenovatele ale vidím jeden jediný atribut, kterým je nesmírná touha po penězích. Je to nezvladatelná chuť mít peníze. Je to neukojitelná žízeň po penězích za každou cenu. Velká většina lidí je ochotna pro peníze udělat úplně všechno. Jsou ochotni zaprodat svou rodinu, svou zemi, své zdraví. Za peníze zaprodají i sami sebe. Jsou ochotni posluhovat komukoliv. V době divoké privatizace rozprodali i základní strategické suroviny jako je voda, uhlí a jiné suroviny. Kdyby to šlo, prodali by i vzduch, který dýcháme. Tomuto nezměrnému hladu po penězích propadli všichni – mladí i staří. Šílenosti po penězích propadli skoro všichni. Prodali jsme hodnoty materiální i duchovní, prodali jsme špičkové know how, vynálezy a i svou vlastní bezpečnost, čímž jsme prodali i sami sebe.
Vzorem amorality byli a jsou vrcholoví popřevratoví politici, kteří ukazují národu, že vše je dovoleno. Dalšími vzory jsou i zkorumpovaní strážci pořádku, justice, nadnárodní i národní korporace atd.
Základní otázkou zůstává – jak z toho ven, kde začít a s kým začít. Není příliš složité postavit pyramidu hodnot, kterými začít. Každý asi chápe, že mezi nejdůležitější hodnoty společnosti patří vnitřní i vnější bezpečnost společnosti (bezpečnost občana, bezpečnost země), kvalitní školství, kvalitní zdravotnictví (občan může být pacientem a nikoliv klientem), zemědělství a možná potravinová soběstačnost, funkční průmysl, zahraniční obchod všemi směry, vlastní bankovnictví a kontrola vnitřních finančních regulí, přiměřená zahraniční politika, udržitelný sociální smír atd. Velký důraz by měl být položen na podporu rodin a žen vůbec.
Náprava všeho toho, co se za minulé dekády nepovedlo, je skoro nadlidským úkolem. Vždy je třeba začít u sebe, v rodinách, ve školách. Prostor by měl být dán občanské společnosti a pokusit se vzbudit zájem společnosti o dění kolem, o politiku a o sebe samu. Do volených funkcí volit lidi aktivní, schopné, zodpovědné a nezkompromitované. V nadcházejících volbách jakéhokoliv typu se společnost musí pokusit vyřadit všechny ty, kteří se zkompromitovali a ničím jiným, než pletichami, prázdnými frázemi a touhou po moci a penězích, neprosluli.
