Je to téma nejen fakticky nesnadné, ale i politicky komplikované. Kvůli postojům našich předních politiků se z toho (v zemi, kde prakticky žádní migranti z poslední uprchlické vlny nejsou) stalo potenciálně a někdy i fakticky politické téma číslo jedna.
Nedávno se ho tímto textem snažil oživit pan premiér. K jeho textu jen pár poznámek:
- Pokud by pan premiér a jeho úřady chtějí rozhodovat, kdo u nás bude žít, zřejmě chce vystoupit z Unie. Neb její občané mají právo se u nás usadit (a my naopak v jiných unijních zemích), s čím jsme samozřejmě vědomě souhlasili.
- Nad rámec toho vláda na základě poptávky firem rozhoduje o tom, že k nám přijíždí "levná pracovní síla" z mnoha zemí světa, bez prověřování, kterým by žadatelé o azyl prošli.
- V případě žadatelů o azyl je jen na našem rozhodnutí, dle našeho práva, komu azyl či jiné právo pobytu dáme. Na straně druhé, při tomto rozhodování musíme naše zákony respektovat, od toho tu jsou.
- Ani naše země uvnitř schengenského prostoru není sto zajistit, aby u nás nikdo o azyl nežádal. Požádat může třeba Ukrajinec či Filipínec, který přijel na pracovní povolení nebo Číňan, který přiletěl na turistické vízum, a samozřejmě žadatel může projít i přes "zelenou hranici" (pokud nelze doložit odkud, nelze ho do jiné země Schengenu vrátit).
- "Metodu řešení", kdy v tom Unie "nechá" země, do kterých se z nějakého důvodu velký počet žadatelů o azyl dostane, jsem si již vyzkoušeli. Takže více k čemu vede: uzavírání hranic, bezpečnostní krizi či vzniku nepřátelství, které mohou vyústit v konec projektu společné Evropy.
Je to nesnadný problém a neexistují jednoduchá dobrá řešení. Ale spolu můžeme hledat mix kroků, který z něj učiní problém zvládnutelný a věc, která nás více spojí, než rozdělí. Bohužel, pan premiér a vůbec většina české politiky je stále, zdá se mi, ve zcela opačném módu...
