Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, ačkoli jsme poměrně podrobně probírali tento návrh na několika jednáních ve výboru i podvýboru, dovolte mi sebekriticky konstatovat, že stále nejsem úplně přesvědčen o jeho nezbytnosti. Přestože volání po novelizaci zákona o obecní policii, není žádnou novinkou. Hlasy jsou občas slyšet jak přímo od Ministerstva vnitra, některých odborových svazů, od strážníků samotných, ale i od představitelů obcí. Jít nicméně cestou poslanecké iniciativy považuji při nejmenším za nešťastné. Absentuje totiž holistický přístup a pohled na celou problematiku obecní policie, který je rozhodně nezbytný. Když neznáme strategii a koncepci záměru dalšího směřování obecní policie, která spadá do samostatné působnosti municipalit, neměl by zákonodárný sbor chrlit další a další novely, které jen bezkoncepčně látají díry nedostatků plynoucích z aplikační praxe. To od počátku vytýkáme předloženému návrhu naší skupiny poslanců, kterému mj. logicky chybí podstatná část - analýza potřebnosti a vyhodnocení, zda se stávající systém osvědčil. Pokud ne, měla by samozřejmě vláda, nikoliv poslanci, přijít s návrhem řešení.
Návrh se vyznačuje přes označování jako technická novela. Řadu menších či větších změn co do zpřesnění výkladu některých ustanovení, které na straně jedné mohou skutečně vést k ulehčení práce strážníků obecní policie, což nerozporuji, ale na straně druhé vyvolávají otázky, zda jsou některé změny skutečně zapotřebí a nedochází k přiznání větší míry pravomocí strážníkům obecních policií. Předloha by měla být podrobena podrobnější odborné diskusi, která bude analyzovat tvrdá data, a nikoli vycházet jen z pocitů. Na jednání podvýboru pro Policii České republiky, obecní policii a soukromé bezpečnostní služby nás zástupci Ministerstva vnitra ujišťovali, že novela vychází z poslední vládní novely a navazuje na ni, což údajně znamená, že potřebnými daty již Ministerstvo vnitra disponovalo při přípravě vládní novely a je tedy poslanecká novela žádoucí.
Přesto žádná data na jednání neprezentovali a ani nebyla představena ucelená koncepce, strategie a vize dalšího směřování obecní policie jako takové, která by měla odpovědět na otázku, jakou obecní policii vlastně chceme a co od ní očekáváme. Zástupci odborů mj. uvedli, cituji: Bylo by nejprve zapotřebí stanovit, jakým směrem by se měl institut obecní policie do budoucna ubírat, jaké požadavky na obecní policii chce společnost klást, jakou roli by obecní policie měla zastávat v rámci bezpečnosti společnosti a státu, zkrátka co od obecní policie společnost vyžaduje a bude vyžadovat, a podle toho pak vytvořit patřičný a účinný zákon, který by její fungování upravoval. Konec citátu.
S tímto názorem se ztotožňuji. Stejně jako s jeho dalším postojem, kdy dále zástupci UBS uvedli, že cituji: "Zákon nemůže reagovat a brát v potaz pouze jen návrhy předložené velkými městskými policiemi, zastoupenými zejména Kolegiem ředitelů městských policií statutárních měst a hlavního města Prahy, ale je třeba, aby se bral ohled i na ty nejmenší obecní policie, kterých je absolutní většina a které mají mnohdy jen pár strážníků". Konec citátu.
K tomu lze jen pro doplnění dodat, že sporných, problematických a donekonečna diskutovaných otázek a ustanovení týkajících se obecní policie je mnohem více a je možné je nalézt napříč celým právním řádem, nejen v zákoně o obecní policii. Mějme prosím na paměti, že existence a činnost obecní policie byla od počátku míněna pouze jako doplňková ve vztahu k činnosti Policie ČR, a nikoliv aby její činnost nahrazovala či se jejich hranice působnosti a pravomocí smazávaly. Spolupráce Policie ČR a obecní policie je jistě žádoucí, ale nemůžeme přistoupit na to, že když Policie ČR již nestačí na některé své povinnosti, budeme její práci nahrazovat prací obecní policie, místo toho, abychom vytvářeli adekvátní podmínky pro práci policistů.
Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že se úkoly a pravomoci policie státní a obecní překrývají, tak není nic vzdálenějšího pravdě. Mají pouze styčné body, kterými jsou právě a pouze místní záležitosti veřejného pořádku a dopravy. Pro polici jsou například specifické úkoly v trestním řízení a s tím související pravomoci, které jsou na hony vzdálené obecní policii, která se k nim může dostat nanejvýš v případě zjištění trestného činu, kde může zasahovat pouze v postavení běžného občana - oznamovatele, případně může provést občanské zadržení pachatele. Strážník je v pracovním poměru k obci - může tedy zastupovat obec v trestním řízení na základě pověření, ale subjektem trestního řízení obecní policie jako instituce být nemůže.
Pravomoci strážníků se tak v represivní politice státu zužují pouze na dokumentaci a vyřizování vybraných přestupků. Zástupci Ministerstva vnitra členy podvýboru dále ujišťovali, že nedochází k dalšími rozšiřování kompetencí obecní policie, ale k upřesňování formulací. Já si to nemyslím, protože když si jen zběžně prolistujeme předlohu před námi a zjistíme o jaký rozsah novely se jedná, je jasné, že jde nad rámce pouhého zpřesňování. Dokonce při jednáních několikrát zaznělo, že by měla mít obecní policie stejné pravomoci de facto jako služba pořádkové policie. Nechám na vašem zvážení, kolegyně a kolegové, zda je to cesta, kterou se máme vydat. Argumenty zástupců odborů obsahovaly i některé vnitřní rozpory. Na jednu stranu vyjadřovaly znepokojení nad rostoucími povinnostmi pro obecní strážníky a suplování práce policie, a na stranu druhou zároveň požadovaly navýšení svých pravomocí i do budoucna, aby mohli strážníci nápor lépe zvládat a v některých oblastech suplovat a odbřemenit Policii ČR. Takováto schizofrenie je jen důsledkem již několikrát zmíněné absence vize a směřování obecní policie, která je jedním z důležitých prvků bezpečnosti a ochrany místního veřejného pořádku.
Zákony by ale neměly být psány na míru bezpečnostním sborům a organizacím, jak si je ony samy přejí, ale měly by vycházet z důkladné analýzy a nejenom z toho, že je potřeba něco změnit a upřesnit. Rozhodně by se také u takto důležitých norem nemělo jednat o poslanecké iniciativy, které mohou do budoucna zakládat problém. Bez odborně fundovaného aparátu, který se problematikou zabývá dlouhodobě, jež má k dispozici příslušné ministerstvo, pochopitelně, bude každý takovýto návrh potenciální časovanou bombou. Absence plnohodnotného připomínkového řízení, nahrazené pouze hlasování ve vládě, se může projevit fatálními externalitami, což právnímu státu příliš neprospěje.
Navíc musíme mít všichni na paměti, že tato legislativa je určena i pro ty nejmenší obce a pro obecní policie, které mají třeba i jediného strážníka. A přestože si práce strážníků obecní policie v řadě případů skutečně vážím, protože to nemají mnohdy jednoduché, tak přiznejme, že kvalita některých strážníků není valná. Tak to prostě je. Nejsou to policisté, které stát na své náklady vycvičí a vyškolí a připravuje je na náročnou práci, při které mnohdy zasahují do základních lidských práv a svobod. Do základních lidských práv a svobod nás všech. Nadneseně řečeno - máme tolik obecních policií, kolik máme obcí a věřte mi, že ve svých řadách mají i takové, které na práci policistů nemají, a právě proto slouží u obecních policií, kde na ně nejsou kladeny tak vysoké nároky. Strážníci obecní policie tu nejsou od toho, aby suplovali práci policistů.
Zákon o obecní policii byl přijat již na sklonku roku 1991. Zákon vychází z filozofie doby, kdy ještě fungovalo federativní uspořádání a společnost byla ochotná vstřebávat zásadní změny. Komunistický Sbor národní bezpečnosti se transformoval na Policii ČR. Byla zrušena Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti, prudce narůstala kriminalita a policie nebyla schopna zajistit bezpečnost zejména v městských aglomeracích. Přijetím zákona o obecní policii byla představitelům měst a obcí dána možnost zajistit pro své občany větší pocit bezpečí. Od té doby se obecní policie z "béčka" Policie ČR vyvinula v plnohodnotnou bezpečnostní službu na korporátním principu. A taková služba potřebuje pevná pravidla.
Je otázkou, zda pouhé přezkušování strážníků Ministerstvem vnitra ještě dostačuje, když jim přiznáváme více povinností a pravomocí, s nimiž musí přijít i lepší kontrola a odpovědnost. Některé jednotky obecní policie dnes nejsou nepodobné soukromým bezpečnostním sborům, pracujícím ve prospěch vládnoucích představitelů obecní komunity. Jakkoliv rozšiřovat pravomoci obecní policie, byť i pod záminkou zpřesnění, mi nepřijde v tuto chvíli vhodné. Obávám se, že pokračující autonomizace obecní policie by mohla přinést pouze další prohlubování problému s nekontrolovanými a nehlídanými strážníky. Nabízí se rovněž otázka, co bude dál? Bude dalším krokem přiblížení pracovního poměru strážníků služebnímu poměru příslušníků bezpečnostních sborů?
Ministr vnitra by zkrátka měl jasně říci, jakou má představu o tom, kam bude směřovat vizi obecní policie, jaké bude mít postavení a pravomoci, zda Ministerstvo vnitra neuvažuje o centrálním řízení jednotek obecní policie, zda neplánuje služební poměr pro strážníky, výsluhové nároky, změnu sociálního postavení a podobně. Může nám na tyto otázky odpovědět, nebo lépe představit jasnou vizi a kroky, které podnikne? Vítám, že vedeme diskuzi k tématu o směřování obecní policie ve výborech, podvýborech, ale i zde na plénu Poslanecké sněmovny. Ale zdůrazňuji opět, že suplujeme práci vlády. Děkuji za pozornost.
