Není to tak dávno, co jsem na 35. schůzi Poslanecké sněmovny do programu navrhl zařazení nového bodu s názvem Průběžná zpráva předsedy vlády o krocích a dosud přijatých či připravovaných opatřeních vlády k plnění usnesení Poslanecké sněmovny o zločinech privatizace. Připomněl jsem, že vláda byla k aktivitě vyzvána na 30. schůzi dne 6. června 2019, kdy Sněmovna přijala zmíněné usnesení založené na východisku, v němž Poslanecká sněmovna konstatovala, že v letech 1992 až 2005 došlo při privatizaci majetku státu k velké řadě excesů, chyb i zločinů, které způsobily České republice a jejím občanům škody na majetku v řádech stovek miliard korun a které vlády České republiky dosud nedořešily a jejich následky neodstranily. Sněmovna v tomto usnesení také vládu požádala o legislativní aktivity, tedy i o to, aby vláda navrhla účinnou změnu trestněprávních předpisů tak, aby bylo možné zločiny způsobené při privatizaci dále stíhat a potrestat, aby nedošlo k jejich promlčení, včetně posouzení, zda nedošlo v určitém období k situacím, kdy promlčecí doba ani nemohla běžet.
Dámy a pánové, s návrhem na zařazení této problematiky do programu naší 35. schůze jsem však neuspěl, což mě do jistě míry překvapilo. Mimo jiné i proto, že od přijetí usnesení Sněmovny uplynulo již půl roku, tedy dost dlouhá doba na to, abychom mohli obdržet od předsedy vlády informaci, jak se on a vláda vyrovnávají s požadavkem Poslanecké sněmovny a zda nedochází v případě tak závažné záležitosti k průtahům nebo dokonce k úmyslnému blokování toho, o co Sněmovna vládu požádala.
Právě uvedené skutečnosti mě pak vedly k rozhodnutí oslovit předsedu vlády prostřednictvím písemné interpelace. Od premiéra jsem obdržel, jak je z jeho odpovědi zřejmé, sdělení, že vláda de facto na usnesení Poslanecké sněmovny nijak nereaguje a že nedělá a nebude v této záležitosti dělat vůbec nic a to s argumenty víc než vyhýbavými. Takovou rezignaci nebo dokonce rezistenci premiéra a vlády považuji za zcela nepřijatelnou.
Troufám si tvrdit, že republika, její občané, kteří cestou privatizačních zločinů a hrubých pochybení konkrétních vysokých státních úředníků utrpěli škody v řádu stovek miliard korun, očekávají od kabinetu, který se zaklíná tím, že chce hájit jejich zájmy, něco zcela jiného, než fráze a pochybná tvrzení o tom, že žádná legislativní aktivita prý není možná či vhodná. A nejde jen o případy, kdy privatizované podniky a státní majetek nebyly zaplaceny. Škála zločinů a podvodů, kterými byl vyváděn majetek státu a prostředky podniků na pochybné nabyvatele a konta, je daleko, daleko, širší.
V některých případech je to už bezmála třicet let, co byli občané a stát podváděni a okradeni podivnými privatizátory a nedbalými či zkorumpovanými úředníky. Z těch podvodů a krádeží vyrostla část takzvané nové elity. Vyrostl ale také a upevnil se korupční styl vládnutí a systém politické a ekonomické korupce. Vnikly úzké vazby mezi konkrétními stranami a jejich kmotry a sponzory.
Právě politická korupce, kmotrovské vazby a podivné sponzorské aféry mohou být jedním z vysvětlení pro skutečnost, že minulé vlády v tomto korupčním systému neudělaly takřka nic pro to, aby byla potřebná účinná legislativní opatření a aby stát začal včas důsledně postihovat velkou hospodářskou kriminalitu včetně privatizačních podvodů.
V některých případech byla justice tváří v tvář k privatizačním zločinům, podvodům a krádežím státního, obecního i soukromého majetku téměř bezmocná. V mnoha případech ale - a je to veřejným tajemstvím - tehdejší vlády nehájily občany a zájmy republiky.
Parlamentní většina přijímala děravé zákony, které privatizační zločiny a jinou velkou hospodářskou kriminalitu umožňovaly.
A je více než pravděpodobné, že policie a státní zástupci selhávali. Lze se jen dohadovat, kdy šlo o slepotu a selhání prý z dobrých důvodů a kdy jen o existenční strach z postihu za to, že by se odvážili dobře konat svou práci.
V mnoha případech tak právě pod tlakem politiky a nejrůznějších kmotrů a sponzorů stát selhával. Vznikl stav, kdy justice, policie a státní zastupitelství měly strach konat ve prospěch práva a šetřit a postihovat zločince a jejich pomocníky a příznivce usazené v úřadech.
Dovolím si proto připomenout, že demokracie není svoboda vyvolených do libosti okrádat republiku a občany a že současná beztrestnost privatizačních zlodějů, korupčníků a podvodníků je zjevným popřením demokracie. Šetření zmíněných zločinů je tedy požadavkem spravedlivým a plně demokratickým.
Papaláši a spekulanti, kteří z podvodů a zločinů těžili a mají prospěch, jsou ekonomicky, politicky i mediálně činní. Žvaní o ohrožení demokracie a zvedají klacek mediálních kampaní, kterým tlučou po hlavě podvedené a okradené občany a každého nepohodlného, kdo zvedne hlas.
Dámy a pánové, nedávno jsem si prostudoval odpověď premiéra Babiše na ústní interpelaci poslance Jiřího Valenty, z níž si dovolím nyní citovat: Kuponka, krádež století, 600 mld., tunelování bank a jejich následná sanace 338 mld., lehké topné oleje 100 mld., privatizační fondy 50 mld. Dva tisíce miliard pryč, v dnešních cenách 5 tisíc miliard.
Současně předseda vlády uvedl, že to byla otázka vůle, jestli chtěl někdo vyšetřovat. Před námi to byla jedna parta. Někdo nám rozvrátil hospodářství. Tolik premiér Babiš.
Z jeho vyjádření je zřejmé, že Andreji Babišovi nechybí povědomí o tom, že Česká republika a většina českých občanů byla okradena tunelováním a podvody v neuvěřitelném rozsahu, měřeno v dnešních cenách o několik biliónů korun.
S premiérem mohu rovněž souhlasit v tom, že beztrestnost pachatelů a nevymahatelnost ukradených financí a majetku státu souvisí s tím, že zde vládla parta, která neměla zájem na tom, aby se zločiny privatizace prověřily a aby ukradené prostředky byly státu a občanům vráceny. Jistě, když se na místo činu přijde pozdě, stopy již bývají zaváté a peníze bývají převedené na zahraniční konta. Ne vždy se podaří takový husarský kousek jako zablokování 12 miliard z privatizace Mostecké uhelné na švýcarských účtech.
Přitom jen špatné úvěry Investiční a poštovní banky, která v roce 2000 skončila v nucené správě, dosáhly 170 mld. korun.
Tunelovaly se nejen banky a fondy, ale i privatizované firmy, státem ovládané společnosti, státní podniky, státem nepřímo dotované firmy a pozadu nezůstaly ani městy ovládané firmy. Všichni sice nekradli, ale téměř všem, kteří škody státu způsobili, se jejich hříchy odpouštěly. Podle zprávy NKÚ z listopadu 2003 se škody vzniklé státu tehdy vymáhaly jen ve 0,4 % případů, což představovalo jedno vymáhání na 250 kauz.
Zasvěcení tvrdí, že hlavní díl politické odpovědnosti za ztráty při privatizaci prý nese nejen Občanská demokratická strana, ale i některá další politická uskupení. Není prý divu, že právě ODS byla při hlasování o zločinech privatizace proti přijatému usnesení a ti ostatní se jen zdrželi hlasování.
Ano, proti přijetí účinných opatření a proti účinnému šetření i proti důslednému vymáhání náhrady škod a proti objasnění odpovědnosti konkrétních osob se stavějí konkrétní politické strany a skupiny.
Otevřeně také prohlašuji, že jsem od Andreje Babiše očekával něco jiného než rezignaci nebo rezistenci vůči usnesení Poslanecké sněmovny. A tak se jej na dálku alespoň zeptám - a určitě se s mým vystoupením seznámí - mám vašemu postoji rozumět tak, pane premiére, že k těm, co nemají zájem na účinném šetření a postihu privatizačních zločinů a podvodů, patří nejen ti, kdo nepodpořili usnesení Poslanecké sněmovny, ale i současná vláda v čele s premiérem a odpovědnou ministryní spravedlnosti?
A ještě dvě závěrečné poznámky. Ne, skutečně nerozumím skandálnímu postoji úředníků Ministerstva spravedlnosti, na které se premiér nedávno odkazoval, a kteří mají pocit, že privatizační zločiny, všechny ty gigantické podvody a tunely údajně nedosahují takové závažnosti, aby bylo opodstatněné jejich zařazení do kategorie nepromlčitelných trestných činů.
Ti stejní, kteří si hrají na nepromlčitelnost údajných práv a majetkových nároků zrádců republiky, nacistů a kolaborantů, postižených dekrety prezidenta republiky Beneše, které schválilo i Národní shromáždění, ti stejní dnes občanům namlouvají, že prý s tunelováním bank, kampeliček, podniků a fondů včetně OKD se máme smířit, protože údajně se nedá nic dělat. Prý jsou tyto zločiny proti republice a občanům promlčeny.
Dámy a pánové, navíc prý nejde o vraždy, které jsou promlčeny po 30 letech a v případě nepromlčitelnosti privatizačních zločinů by tak údajně došlo k preferenci hospodářského státního zájmu nad zájmem na ochranu lidského života.
Co k tomu dodat? Snad jenom to, že z mé strany jaksi už je to vše. Snad mě pochopí nejen premiér Andrej Babiš, ale i Muž z Ria, Blbec z Xenemünde či Pepa z Hongkongu.
Děkuji za pozornost.
