Panu premiérovi není ani trochu trapné fotit si „selfíčka“ s Viktorem Orbánem při jeho návštěvě Prahy, zatímco jeho europoslanci za ANO přijímají deklarace, které vyhrožují či odsuzují Maďarsko. Vzápětí se nad tím na oko pozastavuje a „rozčiluje“, aby v následujících volbách udělal z těchto lidí znovu kandidáty a z Dity Charanzové dokonce lídryni celé kandidátky. Díky tomu se stala místopředsedkyní Evropského parlamentu a může vesele vykazovat národní vlaječky ze stolků vlastenecky orientovaných europoslanců. Existuje snad větší důkaz schizofrenního chování pana Babiše? Pan premiér mnohdy argumentuje tím, že rozhodující je to, co se odehraje a schválí na domácí scéně. Tak nějak nám ale zapomene říci, že díky Lisabonské smlouvě jsou některá unijní nařízení nadřazena zákonům České republiky a tak je musíme zahrnout do našeho právního řádu. A opět tak trochu ztrácí paměť, jelikož občanům opomene říci, že tato nařízení musíme zavádět i díky hlasům jeho europoslanců.
Zvláštní kapitolou je pak působení eurokomisařky Jourové, vyslané do této pozice hnutím ANO, která zcela neomaleně vyhrožuje našemu spojenci z „V4“ Polsku, v souvislosti s reformou polské justice. Ale pan premiér opět ve stylu ,,já nic, já muzikant“.
Nemohu si pomoci, ale přestože se pan premiér staví často a rád do pozice jakéhosi blanického rytíře, který se rve za tuto zemi, svými kroky spíše připomíná ty, kteří se snažili za hradby bájné Tróji propašovat svého koně! Nehodlám zpochybňovat mandát pana premiéra, který získal ve volbách a díky kterému vede tuto zemi. Chci jen poukázat na to, že každý politik by měl dělat takovou politiku, která se bude hrát dle stejných pravidel. A je jedno, zda je kolbištěm Brusel či malá vesnička v České republice. Náš občan si totiž zaslouží stejnou úctu a respekt, jaký pan premiér tak rád prokazuje bruselskému byrokratovi. Je ale možné, že pokud se stát řídí jako firma, pak taková pravidla neplatí. Na to si už ale bude muset odpovědět náš pan premiér sám.