Nikdo není schopen odpovědně říct, co nás v dalších týdnech čeká. Ale pár věcí se podle mě říct dá, aspoň tak, jak to vidím já:
1. Fungující firmy
Naše podniky zatím zvládly těžkou situaci podle mě skvěle. Potravináři (výrobci, distributoři, prodejci - ti hlavně) bez větších problémů zvládli nárazy "racionální paniky", v obchodech byl a je prakticky všeho dostatek, a velcí prodejci nijak nevyužívají situaci k (tržně racionálnímu) zdražení. Zatím velmi dobře funguje "nekamenná ekonomika", která nejen dnes usnadní život ostatním, ale i může držet část hospodářství nad vodou.
2. Spousty občanů
Poté, co se ukázalo, že "roušek není" (což není jen český problém), a ukázalo se, že jsou v dnešní situaci potřebné, sedli tisíce lidí (obvykle žen a dívek, tipuji) k šicím strojům. I ti, co je ušili pro sebe a blízké pomáhají riziko snižovat, a velký díky těm, co myslí na okolí.
Stejně tak jsou skvělí dobrovolníci, kterých jsou tisíce a pomáhají třeba starším občanům. Takovéto fungování občanské společnosti, neziskovek, komunit je jedno z největších aktiv, které jsme za 30 let po pádu komunismu vytvořili.
3. Lékaři "bez hranic"
Limity stresu pro lékaře se dnes posouvají tam, kde ji nikdo nečekal. Komunikace s vystresovanými pacienty, léčení těch opravdu nemocných, absence často i základních zdravotních pomůcek - to je šílený koktejl - který zatím (a bohužel jsme asi blíže počátku než konci) zvládají... Snad každý chápe, že to není samozřejmé.
4. Pár odborníků a pár dobrých rozhodnutí
Samozřejmě, že by stát měl mít na "věci" ty správné lidi. Zdá se mi, že někteří, kteří pro náš stát na vyšší i nižší úrovni pracují, jsou na svém místě a udělali pár správných rozhodnutí. I za to díky, není to samozřejmé.
A mimochodem, dnes se snad nejvíce za poslední dlouhou dobu ukazuje, že dnešní život a dnešní společnost není zdaleka jen o penězích.
PS: když je řeč o skvěle fungujících komunitách, místních obchodech, lékařích, lékarních, skladnících a řidičích e-shopů, a dalších, kdyby někdo vymyslel, jak by jim ti, kteří to vidí jako já, mohli poděkovat, za to co dělají a tak jim říct, že si toho vážíme, moc by se mi to líbilo. I kdyby to bylo v těch dnes ne úplně důležitých penězích.
Luděk Niedermayer