Ale dnes je třeba, aby naši občané našemu státu důvěřovali. Chce to jen trochu (a někdy více) práce v "naší hlavě", ale také notné změny na "druhé straně" (mimo jiné o tom psal dnes Ondřej Houska v HN - o tom, jak se rozhádaná a složitá Belgie v minulosti semkla při teroristické hrozbě).
Chtělo by to asi dvě věci - nechat mluvit lidi kompetentní, kteří z podstaty věci obvykle neříkají nesmysly. A pokud již mluví "ti ostatní", je zásadní aby říkali pravdu. A někdy se nebáli ani říct "nevím" a hlavně nepresentovali optimistické zprávy, které nejsou pravda.
Každá zjištěná lež degraduje dalších, třeba deset pravdivých a důležitých sdělení.
To, co se podařilo v lednu říct panu ministrovi zdravotnictví, možná lze pochopit, neb si to asi (bohužel) myslelo více lidí. Lze, ač ne úplně snadno, pochopit, že naše vláda, stejně jako jiné, nepochopitelně zaspaly se zajištěním ochranných pomůcek.
Ale lež kolem nezávislé laboratoře, testující na počátku pacienty, opakované lži premiéra ohledně dostupnosti roušek, i (třeba dobře míněná) lež pana vicepremiéra ohledně "leteckého mostu" do Činy už omluvit nelze. Důvěru ve stát (neb ten tito lidé representují) podkopávají a tím komplikují boj proti nebezpečné epidemii.